I.Hlaváčková: Osudu neutečeš

Iva Hlaváčková – Osudu neutečeš
Nakladatelství: Ikar
Počet stran: 302
Rok vydání: 2010 (česky)

Řekla jsem si, že fantasy pro nějakou dobu bylo dosti a je čas se vrhnout i na nějaké jiné žánry a tak jsem vyrazila pro jednu knihu, jež mi doporučila kamrádka do knihovny. Ale co čert nechtěl – na polici hned vedle jsem narazila na knihu, která mě něčím zaujala. Ani popravdě nevím, čím, zajímavý přebal snad. Každopádně jsem si přečetla anotaci a ta se zdála velice zajímavá, takže jsem knihu otevřela hned, jak jsem nasedla do šaliny. A popravdě jsem nelitovala…

Příběh je poměrně spletitý a přesto vlastně jednoduchý. Aneta a Natálie jsou dvě kamarádky z dětství, jejichž cesty se znenadání rozešly po nástupu na střední školu. Naty je typická šprtka, intelektuálka s vysokým IQ, zahloubaná v knihách a nosící otrhané džíny a batikovaná trička, na nose lennonky. Aneta je proti tomu hěvzda třídy, kráska obklopená bandou slepiček. Přesto jsou si ty dvě zarážejícím způsobem podobné a lidé si je ještě na základce pletli.

Naty doma živoří ze svou alkoholickou matkou, otec zemřel a Aneta je na tom vlastně podobně – jediný, kdo jí zbyl je babička, matka zemřela při porodu a jejím otcem je bůh ví kdo. Jednoho dne ale dojde smrtka i pro babičku, zapšklou starou ženu a Anetě se vážně nechce do domova pro její osobní věci, takže za drobný úplatek strčí NAtálii do ruky svoji občanku, ať to jde vyřešit za ni. Tím se spustí šílený řetězec událostí, který vrcholí ukradením identity, objevením otce a pobytem v blázinci.

Na téhle knize je zvláštní, je je strašně dobře napsaná, ale příběh je totální ptákovina. No, totální úplně ne, ale většina z toho je krajně neuvěřitelná a osudy lidí jsou tam až příliš strašlivé, aby to člověku přišlo reálné. Stejně tak absolutní podobnost Anety a Natálie, která zmate spousty lidí, podivné náhody, které vycházejí…

Krom toho je kniha celou dobu napínavá jak kšandy, člověk čeká, kdy to všechno praskne a jak to celé dopadne a potom ryc pic, na dvaceti stranách je konec a autorka všechno, co se Natálii honí celou knihu v hlavě, shrne v pár větách, což mě tedy dost zklamalo.

Přesto tahle kniha patří k tomu zajímavějšímu, co jsem četla a jako oddychové, nenáročné, ale přesto zábavné čtení ji vřele doporučuji.