O mě je vcelku známo, že se velice snadno nadchnu pro cokoli – a u knih to platí dvoj(i více)násob. Ale málokdy se mi stává, že by mě strhly hned dvě knihy za sebou. Nedávno to bylo Sedmikostelí (o němž jsem vám referovala v tomto článku) a vzápětí po něm mě dostala další kniha. No kdyby kniha, hned celá trilogie. A ještě k tomu řazená do fantasy pro mládež:) Ale což, ačkoli prý pro mládež, jedná se o knihy s úžasně propracovaným příběhem i postavami, ve světě, v jehož existenci velmi snadno uvěříte. A jak vám prozradil již nadpis, jedná se o knihy z takzvané Abhorsenské trilogie.
První část se jmenuje Sabriel. V ní se seznámíme s mladou dívkou, dcerou Abhorsena a tudíž i jeho dědičkou. Být Abhorsenem není nic snadného – tato funkce znamená zapuzovat Mrtvé zpět do Smrti a bojovat tak s Nekromanty a jejich přisluhovači. A že jich není málo. Celý příběh se odehrává ve fantazijním světě, kde se o jeden kontinent dělí Staré království a Ancelstierre. Zatímco ve Starém království najdete magii, různé magické bytosti, krále a královnu, staré hrady, středověké zbraně a spoustu dalších klasických „fantasy“ věciček, v Ancelstierre vše ovládá technologie, jejíž pokročilost je někde na úrovni 40.let 20.století. Od Starého království je Ancelstierre oddělena Zdí, která tvoří hranici mezi světem magie a techniky, hranici, jejíž existenci vláda popírá a jen ti, co žijí blízko ní vědí, jak to doopravdy je.
Jistě vám už došlo, že Sabriel pochází ze Starého království, ovšem aby ji otec ochránil před nebezpečími, studuje v Ancelstierre, protože se ale dívčí akademie nachází blízko Zdi, vzdělává se Sabriel i v magii a Abhorsenském řemesle. Což se ukáže jako velmi prospěšné, protože její otec mizí neznámo kde a na ní náhle spočine celá váha Abhorsenského poslání.
Tenhle fan-art docela dobře vystihuje moji představu Sabriel:)
Ovšem jak už to ve fantasy bývá, vše docela dobře dopadne – ovšem jak to bude probíhat vám neprozradím, jinak ztratíte veškerou motivaci si knihu přečíst. Přesuňme se raději k dalšími dílu s názvem Lirael, dcera Clayrů. V něm se seznámíme s dalším povoláním a zároveň rasou ze Starého království, což jsou Clayrové – respektive Clayry, protože z 95% se rodí dívky. V tomto díle také odhalíme vznik celého světa. Kdysi dávno se spojilo Sedm mocných bytostí a daly tak vzniknout Výsadě, jakémusi Řádu v Chaosu a utvořily podobu světa. Z původních Sedmi se pak rozdělily rody – Královská krev vládne, krev Abhorsenů stráží, krev Tvůrců Zdi tvoří a krev Clayrů vidí do budoucnosti.
A to je kámen úrazu – Lirael totiž nemá dar Zraku a cítí se mezi Clayrami jako vrána mezi holubicemi. Její nejasný původ (matka byla Clayra, ovšem otec je neznámý, což je jaksi proti pravidlům) jí její život mezi Clayrami podstatně ztěžuje, takže Lirael je zamklá a uzavřená do sebe. Při práci v knihovně se ale seznámí s Nezbednou Fenkou a tím začíná její cesta za objevením svého pravého já.
A opět dosti povedený fan-art – tentokrát Lirael a Nezbedné Fenky
To pokračuje až do třetí části, která se jmenuje Abhorsenka. V ní se boj se zlem stává vyloženě bojem zblízka. Síť intrik, která zasahuje celý svět, nejen tedy Staré království, se stahuje, aby se mohlo probudit obrovské zlo, které nikdy nemělo spatřit světlo světa. Přece jen původních bytostí bylo devět, ovšem Osmá a Devátá se tvoření světa neúčastnily a je snadné si domyslet, kdo se tedy pod tím prapůvodním zlem skrývá.
Krev se musí zase spojit, staré rány zacelit a zlo musí být jednou pro vždy poraženo. Než se tedy najde zase další chytrák, co ho bude chtít vykopat z pod země a probudit k životu.
Ačkoli kostra příběhu zní jako jedno klišé vedle druhého, není to vůbec tak přímočaré, jak by se mohlo zdát. Každý díl přináší řadu překvapivých odhalení a nic není jednoznačné, dokonce ani hranice dobra a zla. Postavy nejsou statické a neustále se vyvíjí a jejich předurčení není jen nějaká neurčitá sudba či blesk na čele, ale v žilách každému z hlavních hrdinů koluje stará Krev, která si žádá velké činy. Celkově se mi všechny knihy hrozně líbily – od propracovaných reálií, přes úžasné promísení techniky a magie, se kterým se setkáváme v každém díle až po sympatické hlavní hrdiny, kteří nejsou udatní Aragornové, ale obyčejní lidé z masa a kostí, kteří ze sebe musí vydat maximum, aby přežili a jejich domovy taktéž.
Tak věřím, že jsem vás navnadila a přeji příjemné počtení:)
Miluju tuhle trilogii! 🙂
ještě sem nečetla…ale budu čísti…xD
zní to zajímavě, určitě si je přečtu jen co je seženu
tuhle trilogii miluju
tak se přidám k ostatním :D: ačkoli jsem je díky systému naší knihovny četla naprosto zpřeházeně po sobě, stejně jsem té zamilovanosti neunikla :D.
Ona ta zařazení jako např. fantasy pro mládež jsou neskutečně škodlivé.
Hodně čtu knihy přes internet a tato triologie se mi do rukou také dostala…
Velmi se mi líbila, ale znám i lepší 🙂
Duhá kniha, tedy Lírael mě naprosto ( z té trojice) okouzlila 🙂
jeee, kdyz jsme jeste chodila do detske knihovny, tak jsem cetla lirael ( sabriel nemeli xD) .. ale uz si dokonale nepamatuju, co tam bylo, asi si to prectu znova 🙂
(Uz jsme precetla tu Knihu hrbitova od N.G, co jste mi pujcovali… na to, ze to byla detska knizka jak Brno me to naprosto pohltilo a za hodinu jsem nemela co cist. Pocitam, ze si od nej jeste neco prectu.
Garth Nix píše opravdu dobře (má pujčenou Sedmou věž). První kniha sice není to echt, ale zbylé dvě mě hrozně bavily a slyšela jsem, že se chystá pokračování.