D.Mina: Sanctum

Nakladatelství: Mladá Fronta

Počet stran: 333

Rok vydání: 2002 (originál), 2004 (česky)

Formou deníku se dostáváme do mysli Lachlana Harriota, muže v domácnosti, jehož manželka, úspěšná psychiatrička, byla právě odsouzena za vraždu jednoho ze svých bývalých pacientů z věznice Sunnyfields. On se s tím odmítá smířit a postupně shání materiály pro odvolací soud…

---

Lachlan je tak nesympatický hlavní hrdina, jak jen to jde. Je to podpantoflák, jeho manželka pracovala, podědila velké peníze a on jen seděl doma a vytíral zadek jejich malé dcerce, Margie. Jeho submisivita je nesnesitelná, jeho oddanost manželce nekonečná. Jenomže tohle i mnoho dalších věcí se během knihy hroutí jako domeček z karet a Lachlan postupně zjišťuje, že to, co považoval za jistoty, byly jen bludy, představy a naivní sny.

Jeho žena není tím kým se zdá, možná ale není ani vražedkyní. Na všechny otázky kolem jeho milované Suzie odpovídá její pečlivě zamčená pracovna, v jejíchž útrobách se skrývají dokumenty, odhalující jak její nitro, tak i vše, co se snažila ukrýt před světem i svým tupým manželem. A odvolání? Má vůbec cenu?

Kniha je psána jako deníkové zápisky hlavního hrdiny, které jsou hodně útržkovité, plné zmatených pocitů, které jím zmítají. Píše o minulosti s manželkou, o současnosti, o tom, co prožívá i o tom, co postupně rozkrývá za nocí v Suziině pracovně. Ze začátku se to nečte moc dobře, ale čím víc se do knihy prokousávátem, tím lépe se vžíváte do Lachlanovy mysli až věci vidíte jako on. Bohužel, nějaký spád nečekejte, posledních třicet stran je úžasných, zbytek jen velice pomalu plyne a kdybych celou dobu nebyla napnutá k prasknutí, jestli je Suzie vrah nebo ne, asi bych knihu odložila v půlce.