Clive Barker – Věčné zatraceníNakladatelství: BETA – Dobrovský
Počet stran: 416
Rok vydání: 2009 (česky) 1985 (anglicky)
Clive Barker patří k mým oblíbeným autorům, ačkoli musím přiznat, že některé jeho knihy se mi četly s obtížemi. Jeho imaginace přesahuje hranice čehokoli, co je normální člověk schopen pojmout a nevím, jak vám, ale mě z toho solidně běhá mráz po zádech. Knihu Coldheart Canyon jsem rozdýchávala ještě týden a z Utkaného světa mám do dneška husí kůži. Oba díly Knih krve jsem pro jistotu nedočetla celé. Snad jediné, co mě nezmohlo byla Noční rasa, ačkoli i ta měla svůj nádherně barkerovský nádech.
Není tedy divu, že když se na polici v knihovně zaleskl přebal se jménem Barker, chtivě jsem po něm hmátla. Tak co předvedeš tentokrát, bláznivý krvelačný pisálku?
Marty Strauss je zloděj a kriminálník. Momentálně tráví svůj čas válením se na kavalci ve věznici, kde si odpykává trest za loupežné přepadení. Jeho vášní byl hazard a když došly peníze, nezbylo, než krást. Do konce trestu zbývá ještě dlouhá doba a život ve věznici je utrpením. Není divu, že když mu osud do cesty přivane pana Toye, je Marty jako na trní. Pan Toy totiž přichází s lákavou nabídkou – pokud Marty svolí a stane se osobním strážcem bohatého a mocného pana Whiteheada, může zbytek trestu strávit v podmínce na svobodě v honosné rezidenci.
Na tuhle nabídku samozřejmě mukl Marty kývne a těší se na pohodovou prácičku. Jenomže pana Whiteheada neohrožují jen žárliví obchodní partneři, proti těm by stačily mříže na oknech, elektrický plot a smečka psů. Za panem Whiteheadem se plíží dávné zlo z jeho minulosti, které si jej nechce nechat proklouznout mezi prsty.
Hráč, Mamoulain, Poslední Evropan. Stín minulosti, temné Whiteheadovy minulosti plné podvodů a intrik. Proti němu je Marty zoufale nahý a zoufale sám. Bok po boku z vyfetovanou Carys a silou vlastní mysli se pustí do boje s Polykači žiletek, mrtvými, co chodí i bláznivými jehovisty. Potopa se blíží a Pandemonium otevírá své brány…
Po literární stránce je tahle kniha lahůdka – každý obrat, každý obraz, každá větička zapadá do pevného soukolí vyprávění jako…no jako prdel na hrnec. Všechno je vybroušené jako diamant a vyprávění ani na vteřinu neztrácí spád, i když je vlastně na prvních sto stranách vůbec nic nestane.
Děj se zrychlí od poloviny a pak už akce střídá akci, jenomže zase to všechno tak nějak pozbývá smyslu a hlavní pointa mi přijde tváří tvář ostatním Barkerovým knihám naprosto směšná. Ne, že by se mi závěr nelíbil, ne že by to nedávalo smysl, ale nějak mě to strašně zklamalo, čekala jsem víc. A přelouskat čtyřista stran pro prapodivné vyústění, které se omezilo na pár řádkové vysvětlení a podivnou směsici čehosi, to ne, pane Barkere, to jste mi dělat neměl.
+ bravurní vyprávění, skvělé vcítění se do postav, neskutečně skutečné reálie
– podivná pointa, podivné vysvětlení bez valného smyslu
Hodnocení: 6/10
To asi nebude nic pro nás, strašpytelné paranoiky :/
Já zase taková znalkyně Barkera nejsem, mám od něj jen všechny Knihy krve a tohle, ale mně to, jak to vysvětlil, celkem stačilo. A to, co všechno dokázal vymyslet a popsat, to se mi u něj líbí pořád. A tady samozřejmě taky.
Kupodivu jsem Barkerovy knihy ještě nenarazila, ale určitě se do nich jednou pustím. Podle toho co píšeš, vypadají jeho knihy opravdu zajímavě 🙂
Už som prečítalal pár Barkerových kníh a musím uznať, že zatiaľ žiadna ma nesklamala. Najviac obdivujem tú jeho predstavivosť. 🙂