Takže přináším na oltář veřejné kritiky svůj ještě nedokončený román o Kocourovi a Lomiel. Toto je první část první kapitoly, jelikož kapitoly mají okolo 8 až 10 stránek, musím je rozdělovat na menší úseky. Momentálně mám napsané první dvě a část třetí kapitoly, celkově by jich mělo být 13. Nevím jak často budu přidávat další části, uvidím jaké budo ohlasy:). Takže směle do čtení a prosím o nevybíravou kritiku.
Zakouřeným barem se táhl cigaretový dým a Lukáš seděl na svém obvyklém místě, ležérně opřený o barový pult. Pil své třetí martini s ledem a pohrával si s řetízkem na krku. Dnes se nudil. U Sedmy bylo prázdno; to už dlouho nezažil. Mezi stoly tu a tam prošla servírka a posbírala sklenice. V rohu posedával hlouček kluků, nejstaršímu mohlo být šestnáct, a bavili se nad pivem jako by se nechumelilo. U stolu před juke-boxem se olizoval asi šedesátiletý chlápek s obtloustlou blondýnou, která vypadala, že se jí to docela líbí. A přede dveřmi seděla obvyklá směsice mládeže a klopili do sebe panáky jeden za druhým. Jenom postava v dlouhém kabátě, posedávající v nejhlubším stínu u stolu pro jednoho, v něm budila slabé zaujetí, ale pak mávl rukou a přestal si tajemného chlapa prohlížet. Co je mu po něm, Lukáš by radši ženskou. Pomalu táhlo na jedenáct a Lukáš začínal vážně přemýšlet o tom, že to dnes večer zabalí. Už chtěl mávnout na obsluhu a zaplatit, když vešla.
Vypadala na dvacet, ale Lukáš tušil, že bude o dost starší. Měla dlouhé rudé vlasy a na sobě krátkou černou sukni, vysoké těžké boty a upnutou koženou bundu. Na uších jí cinkaly náušnice ve tvaru žiletek a její oči se zdály dost neobvykle nalíčené. Každopádně tvrdá holka, pomyslel si Lukáš, ta nebude mít zájem o týpka jako jsem já, napadlo ho o chvíli později, když se podíval na svůj čisťounký bílý svetr a značkové džíny. Přesto ale zamířila přímo k němu a obdařila ho odzbrojujícím úsměvem.
„Ahoj, máš tu volno?“ zeptala se trochu nesměle a kývla na prázdnou barovou stoličku.
„Jo, jo, jo, jasně mám, posaď se,“ vzpamatoval se Lukáš. Tohle je tvoje šance, hochu, znělo mu v hlavě, konečně jsi potkal skvělou kočku a očividně po tobě jede, tak něco udělej.
„Co si dáš?“ zeptal se a než se dočkal odpovědi, už mával na servírku.
„Jen minerálku, děkuji,“ usmála se a zamrkala těma zvláštně namalovanýma očima, až se Lukášovi zatočila hlava.
„Nepiješ nebo co?“ nechápal.
„Nerada se nechávám ovládat alkoholem. Zvlášť ve společnosti tak přitažlivého muže,“ dodala s tajemným olíznutím rtů.
„Jo, já jsem Lukáš,“ představil se a nechal ve vzduchu viset otázku, kterou nevyslovil.
„Soňa,“ řekla rudovláska a zahleděla se mu do očí. Lukáš začal pomalu ztrácet konrolu. Všechny smysly se mu bouřily. Ta ženská mě nepokrytě svádí! V kalhotách i v hlavě mu začal zrát plán.
„Hele, nechceš se třeba víc seznámit nebo něco?“ hlesl a pokusil se o svůdný pohled. Ztěžka polkl, když si Soňa rozepnula koženou bundu a odhalila upnutý top s hlubokým výstřihem, který víc ukazoval, než skrýval.
„Jak to myslíš?“ zeptala se nevinně a Lukáš si málem začal nadávat do blbců, že se ji pokouší takhle hloupě balit. Ale nějak si nemohl pomoct, tajemná kráska v černém ho vzrušovala a on přestával myslet rozumně.
„No, třeba se projít nebo tak,“ vykoktal a zděšeně pozoroval Soninu ruku, která se jakoby samozřejmě dotýkala jeho stehna. Jeho sebevědomí bylo v trapu a on se cítil jako malý kluk, který touží po hodně drahé hračce, na kterou nemá peníze. Soňa se nahnula až těsně k němu a smyslně mu zašeptala do ucha: „Chceš mě opřít o nejbližší zeď a tam mi to udělat co?“
Hrklo v něm. Tak teď jsem to posral! Nadával si v duchu. Myslí si, že jsem nějaký nadržený buran a ještě si ze mě dělá srandu. O to víc zůstal zkoprnělý když se odtáhla, vzala ho za ruku a řekla: „Tak pojď.“
***
Lomiel vešla do baru a zavětřila. Měla hlad, obrovský hlad, který neukojila už hodně dlouho. Potulovala se s Kocourem po městě, ale nemohla už několik dní najít pořádnou kořist. Konečně se zdálo, že se jí to podařilo. Ten frajírek u baru vypadá dobře, bude mít plnou peněženku, ze které budou s Kocourem žít nějaký ten týden a nebudou muset spát po parcích a autobusových zastávkách. A hlavně se oba nasytí.
Automaticky přisedla k němu a pobaveně sledovala, jak reaguje na její svádění. Je opravdu naivní, ušklíbla se pro sebe, když viděla jak po pár minutách překotně platí útratu a nechá se vést ven z baru.
***
„Jsi strašně krásná,“ vyhrkl, když ho hned za dveřmi začala líbat a vlekla ho směrem k postraní uličce. Tohle se mu nikdy nestalo. Nebyl typ, na který ženské letěly. Každou sobotu sice posedával U Sedmy a snažil se sbalit nějakou slečnu, ale málokdy uspěl a když, tak ji musel nejdřív trochu opít na svůj účet. A teď ho ojíždí nádherná kočka, která vypadá, že je do něj celá divá.
Zaťal prsty do jejích boků a zatímco její ruce šmátraly po zipu kalhot, snažil se jí sundat bundu. Nevšiml si, že ho stále tlačí dál a dál do stínu malé uličky a její stisk přestává být příjemně bolestivý.
***
DeClay dopil víno, které usrkával celý večer a zaplatil servírce, aniž by nechal spropitné. Pomalu a namáhavě se zvedl a opíraje se o staromódní vycházkovou hůl, vyšel z baru a zamířil do centra. To, co dnes viděl mu bohatě stačilo. Upíří sebranka je živá, tak živá jako nikdy předtím. O to to bude mít snazší. Po dlouhých letech odříkání je už tak blízko svému cíli!
Než se ztratil ve světlech křiklavých neonů, hrál si s jeho tváří pobavený úsměv.
***
Lomiel zatáhla toho hlupáka až dozadu, do stínu mezi popelnice. Mrkla k východu z uličky a odpovědí jí bylo zablesknutí Kocourových žlutých očí. Byl tam a hlídal. Kořist byla její a ona si mohla užít do sytosti, aniž by byla vyrušena. Přesto se ještě rozhlédla okolo, než zvrátila hlavu mladého muže dozadu a zakousla se do jeho krční tepny.
***
Lukáš si užíval doteky nádherné ženy, když se mu v hlavě začaly ozývat poplašné zvonky. Tohle není v pořádku. Něco je špatně. Máš poslední šanci. Uteč!
Trhl sebou. Chtěl se vymanit ze sevření, když v tom mu došlo, že žena ho drží nepřirozeně silně. Začal pociťovat strach. Ne, on se bál. Bál se jako ještě nikdy v životě. Když v tom Soňa zvedla hlavu a ledově se na něj usmála. „Neboj se, budu něžná,“ zašeptala a on zahlédl neprostupnou čerň jejích očí, ze které se mu udělalo mdlo.
„Já, já…“ vykoktal a chtěl se vymluvit z těhle podivných hrátek, ale ona jej náhle chytila za vlasy, trhnutím mu zvrátila hlavu a odhalila krk a než stihl vykřiknout zakousla se mu do hrdla.
„Můj bože co to je?“ chtěl zakřičet, ale jenom zachroptěl a oči mu začala zastírat rudá mlha.
***
Lomiel pila hltavě, jako už dlouho ne. Užívala si teplou krev mladíka a přes jeho těsné džíny ji tlačil jeho ztopořený penis. On si snad opravdu myslel, že s ním chci něco mít, napadlo ji pobaveně, než ji zcela obestřel rudý a horký mrak chtíče a lačnosti krevsající šelmy, jíž byla. Její žíly se naplňovaly horkou krví a srdce jí začínalo bít stále rychleji. Tohle je ono! Tohle potřebovala! Nádherně mladá a zdravá krev, lehce kořeněná alkoholem a sexuálním chtíčem. Sladká a natrpklá zároveň. Její vášeň…a její prokletí.
Kocour se jí otřel o bok a ona jej prudce uhodila, než si uvědomila, že je to on. Olízla si zkrvavená ústa a pustila tělo mladíka, z kterého odešel život již před pár vteřinami. Kocour na ni hleděl svýma lesknoucíma se očima a tiše mňoukl. Lomiel se zatvářila provinile, ale ve skutečnosti ji rána tolik nemrzela. Příliš brzo ji odtrhl.
„Je tvůj,“ řekla a odešla k ústí uličky, aby si vyměnili úlohy. Kocour si teď užíval hostiny, zatímco ona hlídala. Skvělá symbióza vampýra a zoantropa. Ona se napije krve a on si pochutná na mase. Jak výhodné pro oba.
Lomiel se opřela o zeď a zamyslela se. Byla zasycená a plná energie, ale stejně jí bylo těžko. Za ní se ozývaly zvuky Kocourova hodování, které v ní probouzely rozporuplné pocity, jako ostatně pokaždé. Ona sice také lovila a hodovala na lidských obětech, ale z Kocourova zvířecího mlaskání a chroupání kostí jí bylo nevolno. Byli si tolik podobní a přece tolik jiní. Lidská krev a lidské maso. To bylo to, co oba potřebovali, aby jejich neumírající těla byla stále svěží a plná života. Bylo to také to, co je oba spojovalo. Zvířecí chtíč a záliba v lovu. Touha zabíjet noc co noc a ukazovat těm nízkým lidským tvorům, kdo tu má navrch. Dřív to však bylo jiné. Nespojoval je jen lov a nutná potřeba přežití. Spojovalo je něco víc. Dávno před tím, než ona byla vampýrem a dávno před tím, než se Kocour téměř přestal proměňovat ze své zvířecí podoby. To už je ale dávno, pomyslela si Lomiel smutně a opojná chuť krve v ústech jí náhle zhořkla.
***
Společně opustili uličku se zbytky jejich kořisti. Jediné co po ní zůstalo byla hromada ohlodaných kostí a roztrhané šaty. Kocour byl opravdu hladový. Lomiel v kapse hřála peněženka s několika tisícovkami a ani trochu ji netrápila představa co se stane, až pozůstatky jejich hostiny někdo objeví. Koho by napadlo, že sexy žena s černou kočkou v patách je něčím víc, než luxusní společnicí vracející se nad ránem z podniku. Koho by napadla spojitost s pár podobnými nálezy v okolních městech. A kdo by podezříval bezbrannou ženu s bestiálních vražd po celé Evropě? Kdo by v malém černém kocourkovi hledal bestii s dlouhými drápy a slintající mordou? Nikdo, koho by zatím Lomiel s Kocourem potkala. A tak už to bylo léta. Přišli do města, zabili a okradli pár lidí a šli zase dál. Nekončící pouť ženy a kočky, vampýra a kočkodlaka, Lomiel a Kocoura. Den za dnem, rok za rokem, stále dokola, beze slov a bez vzpomínek.
Kde je ten cit? Kde je ta vášeň? Nebo jen ten hloupý chtíč? Napadalo Lomiel. Kam se ztratila jejich láska, která je nejprve přivedla na tuto cestu? Kam zmizely večery, kdy se Kocour měnil na člověka a miloval se s ní jako by to mělo být naposled? Kam zmizel opojný pocit dělení o kořist, denní spánek v objetí, noční pouť prokládaná rozhovory, určené nesmrtelným? Vše vzal čas a dny a noci jejich nesmrtelných životů zešedly a zevšedněly. Pouť ztratila cíl, existence ztratila smysl. Jen přežívat bok po boku, na cestě krve, kterou si oba kdysi vybrali. Z lásky.
N to bylo…nepopsatelné…opravdu 😉
Takhle bych chtěla umět psát…jako ty… jsi úplně úžasná 😉
Nedá se nic vytknout, vše srozumitelné, bez chyb…překlepů… wau…
Slib mi, že až to jednou vydáš, pošleš mi podepsaný výtisk 😉 🙂 Že jo? 😀
Je to opravdu dobrý 🙂 A dobrý je slabé slovo 😉 Jednak je to dobře napsané a za druhé kočkodlak je nesmírně originální stvoření….Nevím,čím to je,ale nikdy předtím jsem o něm nic nečetla…že by výmysl Lúmennky 🙂 ?
Andula: No málokdo to ví, ale vlkodlak je jen jeden z tzv. zoantropů, lidí, kteří se proměňují ve zvíře. Nejčastěji je to šelma, tedy kočka, vlk, tygr, medvěd, méně často i jiná zvířata jako krysa, kanec atd. Kromě pár knih se objevují např. i v dračím doupěti:)
Jinak děkuji za povzbudivé komentáře:) pokračování zveřejním nejspíš v pondělí, ať vás dlouho nenapínám, dokud zvěřejňuji již napsané, je to v pohodě, horší to bude až budu psát průběžně:) a ještě jednou díky:)
Mhm… vypadá to slibně *brousí si zuby*… pěkná práce s větami, slovy… Líbí se mi to.
Jako první mě trklo jméno Soňa, to se naprosto dokonale hodí. Jinak mě k tomu nenapadá nic, co by tu už jednou neyblo řečeno. Akorát v posledním odstavci bylo hodně oněch otázek, takže jsem u toho ztrácela pozornost.
…vlkodla, medvědlodlak, kočkodla, občas se vyskytne i prdelodlak ( aneb naše skvělé výmysli v Dračím doupěti )
… ale zpět k povídce.
Má to nápad, cítím z toho tvůj styl a kombinace vyprávění z pohledu Lomiel a z pohledu Lukáše byla působivá 🙂
takže za jedna, gratuluji 😀
musím souhlasit, moc hezky a čtivě napsané! 😉