V červenci ke mě přišla kamarádka Liz a smutně prohlásila, že lístky na Edguy, na které jsme chtěly v říjnu jít, jsou již vyprodané. No co už, řekla jsem si a dost mě mrzelo, že jsme to prošvihly. A pak najednou vytáhla z kapsy dva lístky a řekla: dlužíš mi pětikilo. A tak jsme tedy na ledničce měly lístky na Edguy a těšily se jako … no jako sviňa:)
Edguy jsou jedna z mých hodně oblíbených kapel a už jsem měla tu čest je vidět naživo dvakrát, na MoR 2005, kdy jsem je ještě téměř neznala a pak na MoR tuším 2009, kdy už jsem je hodně poslouchala a taky si jejich koncert víc užila. Ale na Mastrech koncerty nejsou ono, kontakt s publikem je malý a pokud nestojíte maximálně v desáté řadě, pak si můžete doma pustit dvdčko a je to to samé. Tentokrát mě čekal klubový koncert v MoR Café ve Zlíně a tak jsme s Liz netrpělivě odpočítávaly dny, chybějící do třiadvacátého října…
A dočkaly jsme se:)
Vyjely jsme z Brna už kolem třetí, abychom chytly místa někde vepředu a protože jsme jely stopem, dobře jsme učinily. Pořád nikdo nejel na Zlín a když konečně zastavil jeden pán, hodil nás jen do jakýsich prdelákovic mezi Brněm a Zlínem. No co, aspoň jsme v autě rozmrzly a vzápětí jsme naštěstí chytily stopa do Uherského hradiště, kde nás pak asi za čtvrt hodiny vzala jedna strašně sympatická ženská do Zlína. Vyhodila nás na kraji Zlína před Tescem a my zapluly rovnou dovnitř rozmrznout a taky nakoupit nějakou tu flašku, abychom to rozjely už před koncertem. Následně jsme se zakecali, sedíce a popíjejíce vínko, načež jsem koukla na mobil a zjistila, že není kolem šesté, jak jsme si naivně myslely, ale za pět minut půl osmé a že bychom si asi měly pohnout, protože koncert začíná za půl hodiny!
Vystřelily jsme z Tesca, chytily trolejbus a tradá do centra Zlína. Osm hodin a pět minut jsme ukázaly lístky a z hrůzou zjistily, že MoR Café je pěkně přervané a sál naditý lidmi je hustý jak převařený pudink a k podiu se jen tak nedostaneme. Naštěstí jsme potkaly jednoho Lizina kamaráda, který si z páté řady odběhl na záchod a jako vláček jsme se ruku v ruce dostaly až skoro před podium.
Na něm zatím řádila předkapela Kottak, která nás opravdu dostala – byli skvělí. Rozjeli to fakt dobře a rozpařili dav. Však si poslechněte, co nám hráli, tenhle song jsem si zamilovala:)
Kottak – Rock and roll forever
Když tóny Kottak dozněly, na podium se vrhly bedňáci a všech dva a půl tisíce lidí (prý nás tam bylo tolik) se začalo nedočkavě dožadovat Edguy. A po asi dvaceti minutách přešlapování v nesnesitelném vedru jsme se dočkali.
Edguy vtrhli na pódium jako velká voda a pro mě trošku blbě uvedli koncert písní z nového alba, které jsem zatím neslyšela. Ale což, hned další byla moje oblíbená Lavatory Love Machine a jak se hned dobře pařilo. Nad hlavou jsme mávaly ananasem…jo počkat, vy nevíte, proč jsme s sebou přinesly ananas a že jsme ho chtěly dát Tobiasi Sammetovi, frontmanovi kapely. Hahá, to je dosti důležitá pasáž – tak tedy. Tobi natočil jedno video. Tohle video…
…pokud jste ho shlédli, pak je vám asi jasné, proč jsme se rozhodly mu přinést ananas:) Jen jsme doufaly, že si to pamatuje…a asi pamatoval, protože když viděl Liz jak mává ananasem, hned o chtěl hodit na podium, ale Liz se bála, že se svou muškou sejme buď Tobiho a nebo Jense Ludwiga, kytaristu, co stál hned vedle něj. A tak nám ananas prozatím zůstal.
A hrálo se dál, nové songy (hmmm) střídaly ty staré (juch) a všichni skákali a juchali a užívali si. No prostě koncert, co vám mám povídat:) Kdo tam nebyl si to z písmenek neužije a kdo tam byl si to číst nepotřebuje. Přesuňme se tedy dále.
Když hudba dozněla, Edguy zahodili trsátka a paličky (ne, nemám nic, bohužel) a my vypadly ze sálu úplně mrtvé. Hned vzápětí jsme narazily na kapelu Kottak, která se fotila s fanoušky a tak jsme se na ně vrhly. Výsledek vidíte níže:
Já a Kottak – fotil se s náma i ananas:)
Byla s nima sranda a kytarista a bubeník se mi celí nadšení podepsali na břicho a pak si mě s tím i fotili a prý budu na jejich stránkách, muhehé, tak jsem zvědavá:)
Chvíli jsme jen tak seděly a pokuřovaly a pak se podezřele moc lidí začalo trousit ven. Tak jsme vypadly taky a zjistily, že venku stojí autobus Edguy a před ním kempí Jens Ludwig – kytarista a Felix Boehnke – bubeník a čile se podepisují lidem a kecají s nimi. Došly jsme tam taky a zjistily, že Tobi zdrhnul hned pod koncertě, zakuklený jak talibanec, že prý je nějak unavený či co. Co tedy s naším pineapplem? Strčily jsme ho do ruky Jensovy a pečlivě ho instruovaly, co má Tobimu říct. Zjevně si tu scénku pamatoval a smál se, že to Tobimu předá a nezapomene i říct: „Pineapple and your sperm will taste like heaven.“ Tak snad ho doručil v pořádku. Samozřejmě se nám podepsal na prsa, jak je s Liz naším zvykem (na stejném místě už byli Joey deMaio, Dee Snyder a Ross the Boss:)).
Lum, Liz a Jens Ludwig
Pak nám začala být zima a vrátily jsme se dovnitř, kde u baru stál Felix a Nils, kytarista z Kottak. Začly jsme s nimi kecat a daly si s nimi panáka zelené, která jim moc nechutnala. A ještě míň jim chutnala slivovice, kterou jim donesly nějací borci. Tu dokonce nedopili, chudáci:) Pak jsme s nima chvilku dělaly blbosti, fotily se, kecaly, natáčeli si nás na video a byli celí unešení z podpisů po celém těle:)
Liz, Felix Boehnke, Nils Warden a Lum
Po focení už se pánové začali sbírak, že ještě v noci pojedou do Německa, tak se s námi rozloučili a ztratili se v autobuse. My se musely přesunout z MoR Café do nonstopky kousek u autobusáku, kde jsme tři hodiny strávily čekáním na bus, který nám jel až ve čtyři ráno. Mezitím jsme s osazenstvem hospody, z nichž většina čekala na své ranní spoje, zpívaly songy od Edguyů, Manowarů a dalších kapel a náramně si to užili:) Pak už je hurá na bus, dojet do Brna a všechnu tu juchačku a koncertovačku pěkně zaspat v teplé postýlce:)
V Práglu to probíhalo podobně, když 6. byli. 🙂 Kottak překvapili, na závěr vběhli mezi lidi. Fotku ale nemám. V sále též vedro jak v pr*eli. Tobi označil Gambrinus za nepitelný blivajz. A stálo to prostě za to! 😀
jooooj..na ten koncert nezabudnem…len škoda, že sme my už po koncerte zdrhali domov…mať viac času , s kottakmi si pokecáme tiež :D….ja mám dojem, že edguy nové song ypoznal málokto….v prvých radoch okolo mňa ich vrieskali asi len 3 ľudia 😀
kurva nemůžu aspoň na jedné té fotce vypadat jako člověk? 😀 třikrát fuj xD
Já mám fotky ze všema kromě Dirka a Tobiho … Ale zase jsem byla ve druhé řadě, takže jsem si Tobiho užila dost … A Tobi když odjížděl nebyl unavený, ale nemocný, toje trochu rozdíl … Já se mu vůbec divím, že to odehrál aj po tom akutním zápalu plic … Je to borec můj …