Dnes po obědě jsem s knížkou (Největší české záhady od Otomara Dvořáka) vydala do parku kolem lázeňského areálu. Ležela jsem na trávě a četla si tajuplné příběhy, nade mnou visela těžká šedá peřina z mraků a kolem zpívali ptáci. Když mi začala být zima, rozhodla jsem se projít moje oblíbená místa a udělat pár fotek, které jsem vám už v jednom z přechozích článků slíbila.
Tak jsem procházela krásnými zákoutími „parku“ – slovo park je v uvozovkách záměrně, chodila jsem totiž spíš po místech, kudy nevedou cestičky a pacienti, co občas posedávají na lavičkách, tam vůbec nechodí. Zato tam chodím já – čtu si ve stínu stromů, poslouchám řeč lesa a taky tančím v dešti. no čtete správně, včera za deště jsem sundala boty a bosá běhala po trávníku jako šílená:) Byl to úžasně uvolňující pocit;)
Podobně uvolňující byla i dnešní procházka. Našla jsem i pár míst, na kterých jsem předtím nebyla a s mobilem plným fotek jsem nadšeně vyrazila k počítači. Pak mě čekalo hodinové kurvování a nadávání, protože operace zkopírování fotek, která mi běžne trvá dvě minuty, zabrala přes hodinu. Mobil nešel propojit s počítačem za žádnou cenu a já stahovala, aktualizovala, nadávala, instalovala, znovu nadávala, připojovala a odpojovala a po hodině snažení a vhružek najednou z ničeho nic mobil zahlásil spojení a já si oddechla. A vy o fotky díky obří zkoušce mé trpělivosti nepřijdete;)
Takže dost řečí a jsou tu fotky těch najmalebnějších i nejtajuplnějších zákoutí místa, kde tento měsíc trávím svůj čas:)
Svou pouť za fotkami jsem začala u těchto schodů, kterých jsem si předtím nevšimla. Zaujalo mě, že jsou šikmé a taky to, že budou patrně pozůstatkem staré úpravy parku, která byla kompletně předělána před pěti lety. Proč tu ty schody nechali i když nikam nevedou mi není jasné – ale každopádně působí úžasně tajemně:)
Tytéž schody, focené o pár desítek vteřin později – zaujala mě ta změna odstínu proti předchozí fotce, vypadají hned o něco děsivěji, nemyslíte?
A to už je místo, kam opuštěné schody ústí – takový úkryt pod stromy. Hrozně vlhké a stinné místo, plné zetlelého listí, kde jsem se vůbec necítila dobře, bylo tam děsné dusno a přitom lezavá zima.
Pokračovala jsem přes trávník k takovému březovému hájku, bíločerných kmenů tam bylo asi tucet, možná víc, ale mě zaujal tenhle. Vypadá jak roztažené nohy někoho, kdo je napůl zabořený v zemi a na fotce to není vidět, ale dokonce se na kmeni zřetelně rýsuje něco jako zadek. A ten kámen v rozsoše mě taky úplně dostal – kdo a proč ho tam asi položil?
Celé okolí je dost vlhké a tak skoro všude rostou houby. Jedna na mě vykoukla z trávy a tak jsem ji vyfotila:)
Tohle je moje oblíbená lípa, zaujala mě už první den, hrozně fajn se s ní povídá:) Ale jak jsem kolem ní procházela dnes, všimla jsem si na ní zvláštnosti v podobě tří větví, rostoucích kolmo vzhůru. Zvláštní, takhle rostlé větve jsem na stromě ještě neviděla;)
To je háj olšových bubáků, jak jsem si tohle místo na okraji parku pro sebe nazvala. Vypadá to úchvatně, větve visící až k zemi, vážně jak nějaká strašidla:)
A takhle vypadá odhalené tajemství olšoví – jedna z nich, na fotce úplně vpravo, má zezadu do kmene vyrytý monogram. Bohužel se mi nepovedlo přečíst iniciály, ale vypadaly, že už jsou tam dost dlouho, protože jsou hodně zarostlé do kmene.
A to už je mé oblíbené zákoutí u objímajících se stromů (v pozadí). Z té lavičky není moc velký rozhled, ale za to je v místě, kam nikdo nechodí a krásně se tam přemýšlí a sní.
A tohle už jsou nejpoveděnější záběry objímajících se stromů, jaké se mi na mobilní foťák podařilo zachytit. Nejvíc se mi líbí, jak ten jeden natahuje ruku, jako by ukazoval na něco do dálky a říkal: „Pojď, už je to jen kousek.“ Ale duboví přátelé či milenci už nikam nedošli a zdřevěnělí stojí a zírají do krajiny…
Kousek od objímajících se dubů stojí další dvojka – jsou to buky, kterým říkám Egypťani. Jeden má na sobě „Horovo oko“ a druhý kříž života „ankh“.
A nedaleko od nich se v trávě ukrývají kvetoucí jahodníky:)
Tahle kaplička stojí na malém pahorku jen kousek od pavilonu E, kde mám pokoj. Musím si konečně udělat chvíli a půjčit si klíče, abych tuhle zajímavou stavbu prozkoumala. Je celá dřevěná, obklopená pásem kapradí jako plotem a má na sobě hned tři kříže jdoucí v řadě za sebou. Hned vedle je taky pěkná lavička ve stínu, kde taky občas ráda spočinu.
A tuhle změť lesního kvítí jsem vyfotila už na cestě zpátky do pokoje. Přemýšlela jsem, co je to za kvítečka, ale moje skaustké znalosti se mi už vykouřily z hlavy. Pomůže někdo?
Tímto jste tedy spolu se mnou prošli krásná místa v parku sanatoria v Pasece, ale určitě se ještě vypravím někam do okolí a pořídím další fotešky:) A vy zatím užívejte léta;)
Vypadá to tam opravdu úžasně. Nejvíce se mi líbí, jak ty říkáš, olšoví bubáci. Musí být krása sedět pod listy, které prozařuje zapadající slunce 🙂
ten ružový kvet nie je náhodou pakost? neviem či je český preklad taký istý,ale niečo podobné som zbierala do herbára =D
souhlas olsovi bubaci vedou:) a ta barevna zmena tech schodu…a ostatni taky moc pekny:)
Pěkný, nejvíc mě zaujaly ty dva objímající se stromy. Jakoby to byli milenci..
Krása… Nic víc, nic míň se k tomu říct nedá… 🙂
Jee, to bych si taky dala líbit 🙂
Opravdu zajímavá místa 🙂
Jinak ty tři větve (zvláštního růstu) na lípě mi připomínají natažené ruce…žádající o pomoc…
Ta místa jsou kouzelná. Tak si představuji lázeňskou rekreaci.
jé,tak tam je to krásný :))
Pro gothiky úplný ráj <3
Kytička je kakost smrdutý, Geranium robertianum :)(jsem systematik biolog, tak už i ta latina). Máš moc krásný stránky..
Enti, žádní olšoví dubáci! 🙂
Cheap assignment help – ! . ( . . . % ? , . ^ * . # # > ) . > & . . – , $ @ http://essay-for-your-day.gq/194/ Fascinated > " . . Doing a research paper . ) ) + . = < ^ . ( @ ) , ! . # * & > + > ( ^