Mini Lúmennka z doby před čtvrt stoletím

Teďka je na sociálních sítích hrozná móda zveřejňovat svoje staré fotky. Musím ale říct, že je to docela zajímavé, dívat se na svoje kamarády, kterým táhne ke třiceti, jak vypadali před lety, všechna ta devadesátková móda, vytahané rifle, na hlavách culíčky nebo ježečky:) Taky je super v těch dětských rysech rozpoznávat oči a úsměvy, které znáte dnes a zjišťovat, že se až tolik nezměnilo.
A protože jsem nedávno dostala od mamky quest zdigitalizovat rodinná alba, můžu směle vytasit podobné fotografie – zatím jsem tedy v digitalizaci ustrnula v roce 1990, protože nemám moc čas sedět u skeneru, ale i tak je to docela vtipné, dívat se na svoje pětadvacet let staré výrazy a vidět tu neuvěřitelnou podobnost s dneškem:) Chcete-li se pobavit mini Lúmennkou, směle klikejte na celý článek:))

Duben 1989 – po návratu z porodnice.

Je to zvláštní, dívat se na černobílé fotky z vlastního dětství, které jsou ještě ke všemu 25 let staré a pocházejí z doby, kdy se naše vlast ještě jmenovala Československá socialistická republika. Připadám si vážně stará:D

Léto 1989.

Prý mám furt stejné oči a taky stejný výraz, když se směju. Blbost:D

Léto 1989.

Tahle fotka je u nás doma legendární, protože úplně navlas stejnou, na stejném místě, má i moje sestra – akorát tedy focenou o pět let později, s datem léto 1994. Je to asi jediná fotka, na které jsme si skoro k nerozeznání podobné:)

Podzim 1989.

Tady už si trénuju výraz „ředitelka zeměkoule“:)

Zima 1989.

Tak tenhle potměšilý výraz mě taky dosud neopustil:D

Začátek roku 1990.

Není mi ještě ani rok a už mám nejlepšího kámoše – psa Bobíka. To je ta chlupatá bílá věc nalevo:) Doma mi říkají (a nevím, jestli si dělají srandu nebo to myslí vážně:)), že Pepe (= to jako já) a Bobo (= to jako ten pes) byla první slova, která jsem se naučila v životě říkat:)

Krásný výlet časem – a teď si jdu naplácat krém proti vráskám nebo tak něco, protože se díky těm čtvrt století (chápete, čtvrt století!) starým fotkám cítím hrozně staře:))