
Únor byl vůbec strašně dlouhý měsíc, přišlo mi, jako by vůbec neměl skončit, jako by to nebyl nejkratší měsíc v roce, pořád se něco dělo, každý únorový den trval nekonečně dlouho. Ale docela jsem si ho užila a i když jsem poslední dny zase unavená (a to prosím prý přichází jaro), vzpomínky na různé šílené únorové zážitky mě stále rozesmívají.

Ano, jsem to já:) Aneb když na sebe jeden magor navleče kroužkovou
zbroj i s kuklou a tváří se jak Johanka z Arku před upálením:))

Možná se vám to zdá neuvěřitelné, ale já lyžuju. Jako v zimě.
A jako na svahu. A s Mamutem. Tohle je důkaz.

A pro jistotu ještě jeden, to kdybyste mi vážně nevěřili:)
Foteček mám víc, ale na zbytku je náš kočičák, který se mi promenádoval před objektivem a chlupáčovi prostě musím věnovat samostatný článek, který vyje v nejbližší době:)
Zřejmě si prožila krásný únor 🙂
Závidím Ti lyžování! 🙂
Mě únor nehorázně utekl, březen je ještě rychlejší 😀 Jinak zdá se mi to, nebo se Lum nějak ošmikala..?
Krásný článek!
Pokud chceš navštiv můj blog a zanech komentář.Moc děkuju.Andilek
[2]: to se zdá pod čepicí, nestříhala jsem se už asi rok:)
Tak ta první fotka mě dostala, než jsem si to přečetla, myslela jsem si, že je na ní nějaký chlap 🙂
[5]: Potkat tohle venku, tak položím peněženku a zdrhám 🙂 Hotová baba Jaga.
jé, to mě vážně překvapilo, že lyžuješ:) Tož já taky, ale letos bohužel mi nevyšla každoroční Itálie, tak jsem lyžovala jen jeden den v Mariánkách- bída bíd. Je to jediný sport, co mě baví 🙂
[6]: Tak tak 🙂
No Lum máš dost u prvního obrázku nrmůžu z těch ponožek 😀 xD