Já a mé druhé izolepové já

Člověk by nevěřil, co vše může obnášet fráze „pomáhám kamarádce s maturitou“. Pokud totiž vaše blízká přítelkyně studuje uměleckou školu, ani se nenadějete a už se na vás vrhne s tunou lepící pásky a vytvoří vám během jednoho odpoledne vaši věrnou mumioidní kopii.
Ne, že by to nebyla legrace – a ještě větší legrace je, když si se svým izolepovým klonem můžete podat ruku a třeba si zatancovat kozáčka. O něco menší legrace je, že tahle trochu creepy figurína bude až do pátečního odevzdávání klauzurních instalací bydlet v obýváku na skříni, což jistě dnes potěší mého spolubydlícího, který nic netuše přijde ve dvě ráno z práce domů:) A nebo mě, až na tohodle miláčka zapomenu a při nočním výletu na záchod mě zklátí infarkt:) Izolepě zdar!
PS: bližší náhled pod perexem;)

Danse Macabre a jen ať to sviští!:)

8 komentáře “Já a mé druhé izolepové já

  1. Lepenková socha je naprosto úžasná! 🙂

    Mám štěstí, že od doby, kdy maturoval mladší brácha, nikomu s maturitou pomáhat nemusím… I když teď si tak nějak říkám, že kdybych měla nějaké přátele/známé na umělecké škole, možná bych se i nabídla dobrovolně… Takhle mi nezbývá než pomáhat kamarádům psát bakalářky (ještěže už mají odevzdáno).

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.