Poslední týden jsem trávila daleko za hranicemi naší republiky a sice na ostrově Gozo, který je součástí státu Malta. A bylo to báječné! Na Maltu jsem se chtěla podívat už dlouho a nyní nastala ideální příležitost, když tam moje kamarádka Gabriela Tuatti, bylinkářka a šamanka, zorganizovala seminář pro ženy. Relax, odpočinek a sdílení v ženském kruhu a to všechno na vyhřátém krásném ostrůvku uprostřed Středozemního moře – to chceš! Vypravila jsem se tam i s maminkou a můžu říct, že minulý týden patří k nejlepším dnům letošního roku.Ale dost o mě a pojďme si povědět něco o Maltě. Malta je skutečně miniaturní státeček, má rozlohu 316 km2 a obyvatel jen o málo víc, než Brno. Skládá se ze tří obydlených ostrovů – největší je Malta, nejmenší pak Comino s pouhými 3 km2, na němž žije jen několik stálých obyvatel, kteří udržují v chodu jediný hotýlek pro turistickou sezónu. My jsme navštívili velikostí prostřední ostrov – Gozo, nejzelenější a nejúrodnější z celého souostroví.
Oproti Maltě je Gozo mrňavé a celý ostrov byste neměli problém přejít z jedné strany na druhou za půl dne. Je také mnohem klidnější, žádné překotné stavění, žádné hemžení lidí. Skoro všude mají ovce a slepice, pod okny nám kokrhal každé ráno kohout. Prostě taková středomořská vesnička.
V hlavním městě ostrova, Victorii (nebo též Rabatu), žije jen kolem 7000 lidí a je to asi jediné skutečně rušné místo na ostrově. Většinu ruchu ovšem obstarávají turisté.
FUN FACT: Protože Malta byla až do roku 1964 součástí Velké Británie, najdete tam všude klasické anglické červené telefonní budky, které tvoří nádherný kontrast se subtropickým vzezřením měst.
Na Gozu bylo úžasně čisté moře, které mělo místy přesně takovou tu tyrkysovou barvu, jakou vídáme v katalozích cestovních kanceláří. Skrz čisťounkou vodu byly vidět rybky, medúzy a krabi. A voda voněla jen solí, žádná rybina, chaluhy, nic. I touhle dobou pak byla teplá, vlastně mi moře asi nikdy nepřipadalo tak teplé, jako na Maltě a to i přesto, že jsem se v něm cákala v polovině října. Pokud se budete chtít na Maltu vypravit, rozhodně doporučuju jet na Gozo a mimo sezónu, protože tam bylo vážně málo lidí a k ránu jsme mívali nádherné pláže jenom pro sebe.
Velkým lákadlem Goza jsou megalitický chrám Ggantija (v překladu Věž obrů), který patří k nejstarším megalitickým stavbám na světě (a je asi o 1000 let starší, než známé Stonehenge). V chrámu se nalezly sošky žen, podobou připomínající Věstonickou Venuši, takže se jednalo nejspíš o místo, kde se uctívala Bohyně plodnosti.
Chrám Ggantija je opředený spoustou záhad. Nikdo třeba vlastně ani neví, kdo ho postavil a proč. Na ostrově se z doby, kdy byl postaven, nenašly žádné pozůstatky většího osídlení, které by bylo ke stavbě takového chrámu nutné. Nedává ani smysl, aby stavitelé chrámu „dojížděli“ na Gozo, protože doprava po moři v roce 3500 př.n.l. nebyla zrovna snadná.
Stavba je navíc tvořena ohromnými balvany, jejichž doprava byla pro pravěké lidi náročná a neumíme si představit, jak to zvládli bez jakékoli technologie. V některých kamenech jsou pak vyhlouběny pravidelné kulaté otvory, jejichž vysekávání muselo být s primitivními nástroji neuvěřitelně náročné a jejichž účel je neznámý.
Stavba je navíc tvořena ohromnými balvany, jejichž doprava byla pro pravěké lidi náročná a neumíme si představit, jak to zvládli bez jakékoli technologie. V některých kamenech jsou pak vyhlouběny pravidelné kulaté otvory, jejichž vysekávání muselo být s primitivními nástroji neuvěřitelně náročné a jejichž účel je neznámý.
Na obou ostrovech je takových chrámů kolem 45, přičemž většina už se samozřejmě nedochovala v ani přibližně původním stavu. Civilizace, jež je postavila, byla patrně matriarchální, což je ale asi tak všechno, co o jejich kultuře víme. Nemáme tušení odkud přišli, ani kam se poděli a už vůbec ne, proč postavili na tak malém prostoru tolik ohromných chrámů.
Ještě záhadnější jsou megality na severozápadním pobřeží ostrova. Oblast se jmenuje Tac-Cawla a neví se o ní vlastně nic. Místo má ale naprosto úžasné energie a překrásný výhled na moře jako bonus. Je to sice trochu z ruky a člověk musí vědět, kam jde, ale odměnou za to je, že nepotkáte jediného nadrženého turistu s foťákem. Jenom vítr, ptáky a širé pláně, poseté olbřímími kameny. Krása.
Zbytek povídání o krásách a zajímavostech Goza vás čeká již brzy 🙂
Letos to byl docela hit. Pěkné počasí, příroda, starověké stavby. Už před mnoha tisíci lety nebyli lidé hloupí a přitom dělali stejné chyby. Jsme jako dítka, která se snaží překonat sebe.
Po tisících letech nacházíme, co tehdy jsme jako lidstvo uměli a své dílo nezvládali. Až jsme měli hodně, nevěděli jsme, co s načatými schopnostmi a hráli jsme si s tím, co jsme překonali a co pak překonalo nás.
Objevit znovu přírodu a všude kolem sebe.. jako ve svém srdci nebe.
Píseň mandolín volá k pobřeží a zpět domů Tě vítá.
https://www.youtube.com/watch?v=lwin7HveqBo
Pěkné fotky, určitě zajímavé místo. Do budoucna třeba i tip na výlet. Já jsem v neděli jel do Lince na jeden den.
Moc krásný fotky i tobě to moc sekne 🙂
Já byl na Maltě na dva týdny v roce 2014,na anglickém kurzu 🙂
Dárek od mamky 🙂 Škoda, že jsem se nestihl kouknout na ten oblouk, který byl právě v Gozu největším lákadlem, předtím, než spadl. Byl tam naplánovaný výlet, ale z důvodu větru byl zrušen.
Krásné místo s přebohatou historií, díky za inspiraci.
Zdravím. Tohle vám jedině chválím! Vždycky říkávám, je potřeba umět "úplně vypnout" a jen si užívat. Jak je vidět, vy to s maminkou očividně umíte. Tak to má být. 🙂
Krásné místo! Díky za inspiraci, kam se vydat.