Když se člověk cítí prabídně, má chuť to ventilovat do své tvorby. Já nejsem výjimkou a pro jednu takovou chvíli jsem si zvolil trošku netradiční popsání své blbé nálady…
Elektrické impulsy myšlenky
v divokém kmitočtu emocí,
probíhají neizolovanými kabely
v mém mozku.
Světlo už dávno nesvítí
přepálil jsem pojistky
naděje.
Můj motor je přehřátý:
chladící kapalinou zvanou
láska, radost a víra
se na něm šetřilo hodně.
Mé tělo
netuningované a
korodující zevnitř
je připraveno k sešrotování.
I když…
Komentáře