Nejděsivější horory – vol. 2

Publikováno Autor: LumennKategorie:filmová díla...
Před třemi lety jsem napsala článek, ve kterém mapuji nejlepší horory, jaké jsem viděla a tento článek se stále drží na vrcholu návštěvnosti mého blogu, protože ho úžasně přežvykují vyhledávače. Z části proto a z části z důvodu, že poslední dobou zanedbávám rubriku s filmovými recenzemi, jsem se rozhodla stvořit pokračování článku a přijít s novými filmy, které jsem od té doby viděla a zapůsobily na vlnu strachu v mé mysli.
Nejsou tak děsivé, jako ty v předešlém článku, ale působí trochu jinak, než primárním strachem. Děsivé je jejich poselství, ta možnost, že se někde, v nějakém alternativním vesmíru, tohle mohlo stát, jejich atmosféra, rozuzlení… a všechny vážně stojí za shlédnutí. Nemáte-li co dělat za těchto dlouhých zimních večerů, začtěte se do následujících a řádků a třeba v nich najdete inspiraci.
Dejme tomu, že předchozí článek skutečně mapuje top 5 (a najdete ho na (tomto odkaze), takže teď je načase projet si to až do desátého místa…
Šestá příčka přináší temnotu z minulosti – Sirotčinec
Když jsem viděla přebal DVD s filmem Sirotčinec, přeběhl mi mráz po zádech. A ten stejný mrazivý dotek jsem cítila u celého filmu. O to víc, když horo dospěl až ke svému tragickému rozuzlení. Ale nepředbíhejme.
Film se točí kolem hlavní hrdinky Laury, ženy, která strávila své dětství v sirotčinci, do kterého se po téměř třiceti letech vrací, aby jeho zchátralou budovu nechala zrestaurovat a zřídila v ní domov pro postižené děti. Ale budova starého sirotčince neskrývá jen příjemné dětské vzpomínky, ale také děsuplné stíny z minulosti. Nejvíce to pocítí Lauřin syn Simon, který se začne chovat velice podivně, jako by vnímal přítomnost čehosi neviditelného, snad imaginárního přítele, jakého si vymýšlejí děti? A nebo snad ducha chlapce, který v sirotčinci žil a také v něm zemřel, protože měl znetvořenou tvář, za kterou se mu děti posmívaly? Lauřiny vzpomínky se vynořují na světlo a už zdaleka nejsou tak idylické. Vše se ještě zhorší, když Simon zmizí – je mrtvý? Unesli jej duchové, kteří nyní rachotí ve stěnách? A nebo je vše úplně jinak?
Film zdaleka nekončí předvídatelným způsobem a už vůbec ne happyendem. O to víc zanechá stopu a jeho tísnivou atmosféru budete cítit ještě dlouho po shlédnutí.
Ošklivou tvář skrývá pod maskou, která jeho děisvý vzhled moc neumenšuje
Dům je plný vzpomínek a některé jsou možná až příliš živé
Sedmé místo patří voodoo – Klíč
Potoky krve, lekačky ani duchy a monstra v tomto hororu nečekejte. Film je spíše mysteriózní, temný a ponurý. O to víc si ale užijete jeho atmosféru.
Mladá ošetřovatelka Caroline v něm přijme novou práci na osamělé polorozpadlé farmě na jihu Spojených států. V ní žije postarší žena se svým těžce nemocným, ochrnutým manželem, o kterého se má Caroline starat. Aby to mohla svědomitě a bez problémů vykonávat, dostane univerzální klíč, který odemkne všechny dveře v domě. A když všechny, tak všechny, i ty od půdy, na které se skrývají dost podivné věci, které tak trochu smrdí černou magií. A když Caroline trochu zapátrá v místních novinách, zjistí, že dům má hodně temnou minulost, v níž voodoo praktiky hrají nemalou roli. Ovšem cihlový prach na prahu nezajistí
bezpečí navždy a žádný člověk, na kterého Caroline narazí, nemusí být tím, kým se zdá.
Na filmu se mi nejvíce líbil překvapivý závěr, který děsí víc, než plápolající svíce a bažiny kolem farmy. S voodoo není radno si zahrávat a některé dveře by raději měly zůstat zamčené.
Co je za klíčovou dírkou? A chcete to vůbec vědět?
Osmá příčka jest zasvěcena Mayům a o konec světa nejde – Ruiny
Jako oba přechozí filmy, i zde by vyzrazení pointy znamenalo úplné zničení zážitku z filmu. A u tohoto filmu to platí ještě více, protože vše strašidelné a hororové, co v něm uvidíte, je zároveň překvapivé a bez toho to prostě není ono.
Skupinka mladých lidí se vydala na výlet do Mexika a protože ležet na pláži a popíjet tequillu je docela nuda, přemýšlí, čím si dovolenou zpříjemnit. Jako blesk z čistého nebe se zjeví německý turista Mathias, jehož bratr se vydal do džungle hledat vykopávky a dosud se nevrátil. Dobrodružství začíná a všichni mlaďoši vyráží dost nalehko do džungle, užít si trochu toho vzrůša, které se ale brzy změní v krvavé peklo. Najdou sice krásnou mayskou pyramidu, která je úplně osamocená a bez jakýchkoli turistů, ale místo focení a lezení po památce se dočkají boje o holý život – míří na ně luky domorodců, kteří je z pyramidy odmítají pustit a blábolí cosi o dávném zlu. A to se samozřejmě brzy probudí, aby začalo redukovat počty teenagerů na minimum.
Kromě napjaté atmosféry a stupňujícího se zoufalství se můžete těšit i na pár velmi brutálních scén a na rozuzlení, z kterého vás začnou svrbět všechny části těla.
Panika, zoufalství, vyhrocené situace a neviditelný zabiják…
Deváté místo a nepříjemný způsob skonu – Dům voskových figurín
Málokterý film mi přivodil nepříjemné noční můry – a zrovna tenhle se o to postaral na výbornou. Celý svět ulitý z vosku a dva zlí bratři, kteří mě pronásledovali přes hory doly – tomu říkám horor. Sám film už tak děsivý není, ale možná jsem málo fajnšmekr a možná se bojím u každé slátaniny, každopádně se mi tento horor dostal pod kůži.
Samotná zápletka začíná odporně klasicky – banda teenagerů tu už byla mockrát, taky samozřejmě zabloudí a ještě se jim pokazí auto. Samozřejmě, jak jinak. Jenomže dál už je to zajímavější. V městečku opodál totiž nepotkají živou duši, až na jednoho dost podivného týpka a jeho ještě o dost podivnějšího bratra, kteří vlastní muzeum voskových figurín. Už to je samo o sobě děsivé, mnohem děsivější je ale zjištění,
že figury nejsou tak docela jenom z vosku.
Pokud na tomto filmu nenajdete žádný klad a bát se nebudete ani u pár povedených lekaček i psycho scén, pak vás musí potěšit minimálně jedna věc – ve filmu umře Paris Hilton. A jenom pro to zadostiučinění se stojí za to na Dům voskových figurín podívat.
Takhle si představuju psychopatického vrahouna:)
To, co chlapec našel se mu vůbec nelíbí a není divu, být zalitý zaživa do vosku je hodně nepříjemné…
Desítka pro splešťuli blátivou – Slunovrat
Nemám ráda zablácené postavy. Ani utopené mrtvé lidi. Ani malé holčičky, co se mstí. Možná proto mě tenhle poměrně průhledný horor dostal do kolen. Možná vás nechytne za krk studenou mrazivou rukou, jako chytil mě, ale nejspíš se budete alespoň příjemně bát.
Hlavní hrdinka Megan je teenagerka, které před nedávnem zemřela sestra za tragických událostí -spáchala sebevraždu. Megan se z toho snaží nějak dostat a tak odjíždí s kamarády na prázdniny do domu vprostřed lesů doufajíc, že jí zábava, pití a pohoda pomohou zapomenout. Ale ani náhodou. Stále častěji cítí přítomnost někoho neviditelného a stále více je přesvědčena o tom, že je to její sestra, která jí chce ze záhrobí něco sdělit. Byla snad zavražděna? Nebo zapomněla něco důležitého sdělit světu? Ale co když to vůbec není ona, ale někdo úplně jiný? Někdo kdo má vztek?
Ve filmu je hodně lekaček, hodně scén ze kterých mrazí a i když není nijak výjimečný a pracuje s mnoha klišé, které už jsme stokrát viděli, stojí za to.
Najít mrtvou vlastní sestru je bolestivé…oč horší je ale zjistit, proč to udělala!
Pozn.: zdroje k obrázkům neuvádím záměrně, autorská práva zřejmě má distributorská společnost, takže to ani nemá smysl

Pokračování:

Lumenn

64 komentáře “Nejděsivější horory – vol. 2”

  1. na Klíč se rozhodně podívám, ten jsem jediný ještě neviděla. No Voskový figurky mě nedostaly, zato Sirotčinec mám moc ráda. Přijde mi takovej jako andrsenovská smutná pohádka, hlavně tím koncem. Ani mě moc neděsí (to jen poprvé, kdy mě ten pytel na hlavě přišel příšerný:))

    Odpovědět

  2. Zdravím. Tak teď jsem vyloženě potěšila "Lúmenn". Horory jsou mou "oblíbenou strunou" takzvaně. To je moje "sféra".

    Řekl bych, že z výše uvedeného je nejlepší asi "Dům voskových figurín" (tedy pro mě). Děkuji za pěknej článek (i když jsi někdy otravná abych tak řekl).

    Odpovědět

  3. No krom Ruin jsem to viděla všechno a rozhodně je neřadím k nejděsivějším ani nejlepším. A Dům voskových figurín byla taková blamáž, že to ani nejde popsat. Jen ta smrt Paris, kde je jasně ukázáno, že v hlavě má duto, když jí ta tyč nenabere mozek, ta za to stojí. Klíč z nich byl asi možná nejlepší.

    Odpovědět

  4. Kdybych si takovej žebříček měla postavit já, nechybělo by tam Oko (originál), Osvícení, Stáhni mě do pekla (legraco-horror pěkně po Raimiovsku:)), REC, Nenarození a Pet Semetary (starý horror podle Kinga)

    Odpovědět

  6. [5]: ne že by na tom nějak významně záleželo…ale píše "typy" a ne "tipy" (bohužel tuto drobnou chybičku dělají i profesionálové…

    Odpovědět

  10. Sirotinec som videla. Síce mi to príliš neprišlo ako horor, ale skôr ako mysteriózna dráma, ale… neviem, či som vtedy bola v nejakej zlej nálade alebo tak, ale celý som ho pozerala zaliata slzami, takže niečo do seba isto mal.
    House of Wax som videla len pôvodnú verziu (alebo neviem, či úplne pôvodnú, ale bola zo šesťdesiatych rokov) s V.Priceom a malo to také klasické čaro starých hororov, ktoré mám rada 😀

    Odpovědět

  11. [10]: Hodně dobrej horor je taky "Kostka I, II a III" (jestli to říkám správně). Nebo také Predátoři (akční horor) a Gothika (řekl bych)…já si ještě na nějakej ten horor vzpomenu.

    Odpovědět

  14. [13]: Na pravidla určitého jazyka nejsou názory, ale pouze fakta. V tomto případě je fakt ten, že existuje typ i tip a každé slovo znamená něco jiného. Ale s někým, kdo to nepochopí ani ze stránek ústavu pro český jazyk nemá smysl o tom mluvit.

    Odpovědět

  18. Uvidím, až budu mít náladu, určitě se na něco podívám :). A neprozradí mi někdo, co se stalo s KSM (komunistickým svazem mládeže)? 😛 😀

    Odpovědět

  23. Ruiny jsem viděla a celý film jsem se vrtěla, nadskakovala a s jekotem chytala za různé části těla. Dlouho ve mě nic nezanechalo takovou stopu, jako právě tenhle film. A stačilo mi to jednou, už nikdy víc…

    Odpovědět

  24. Dům voskových figurín je nehorázná konina… A s Pariskou souhlas. :-)) Ale Sirotčinec je fakt jedno z toho nej, co v hororové branži vzniklo, alespoň pokud máte rádi filmy s atmosférou a ne utrhané končetiny.

    Odpovědět

  25. Četla jsem i tvůj první díl a musím tedy říct, že zásadně na žádné horory nekoukám. Jako dítě jsem jednou viděla horor, který mě děsí dodneška.

    To jeli dva milenci na předsvatební dovolenou na chatu, která stála uprostřed malého ostrůvku ve velkém jezeře. Po lese tam běhalo nějaké strašné zlo, co vždycky něco/někoho posedlo. P
    rvní to odnesla žena, zakopaná s uříznutou hlavou, ale co se dělo pak v tom domě, no fuj.. některé scény dodneška nemůžu vyhnat z hlavy.

    To zlo třeba posedlo její uříznutou hlavu a umíte si představit, co to asi bylo. – První plakala že je v pekle, pak ho chtěla kousnout, pak byla strašně odporná a skončila ve svěráku. Ježiš hnus fialovej… anebo to tomu chlapovi posedlo ruku, ta ho chtěla uškrtit a jemu nezbylo nic jiného, než ji uříznout a ona ho pak celý film honila. – Trochu Addamsova rodina, ale jinak v pohodě.

    Anebo chechtající se hlava jelena, co tam byla pověšená na zdi. – Nikdy jsem neměla ráda trčící hlavy zvířat v interiérech, dneska už k tomu mám o pár důvodů víc.

    Tři dny jsem měla takovou hrůzu, že jsem nebyla schopná bez cizího přemlouvání vstát a někam jít, ani na záchod… jsem neskonale šťastná, že jsem dokázala alespoň úplně zapomenout název toho hororu.

    Ale přesto jsem jich pár viděla a jak jsi v prvním díle psala o Silent Hillu, tak to je jediný horor (z těch pár co jsem viděla včetně kruhu), který se mi kdy opravdu líbil. Všechny ostatní považuji za hnus, který akorát zesiluje míru zhůry, strachu a utrpení, kterého je už tak na světě dost…. ale Silent Hill, ačkoliv byl hrozný, měl sakra něco do sebe. Někdy bych se na něj ráda znovu podívala, ale zatím jsem na to nenašla nervy 😀

    Odpovědět

  26. [13]: názor je názor a fakt je fakt. A faktem je že tip a typ nemají významy, jaké tvrdíš ty, ale přesně opačné;)

    [4]: jo, věřím, že tyhle filmy jsou dobré, ale já jsem strašný strašpytel a po hodně filmech se bojím, takže si netroufám na tvrdší kalibry, uvidíme, třeba se někdy odhodlám:)

    Odpovědět

  27. [26]: Je úsměvné, jak se mě chytáš. Mně totiž na nějakém "tipu" či "typu" ve skutečnosti vůbec nezáleží… já si tady jdu jen uvolnit.

    Ale filmy který uvádíš na vrchu…tak ty nejsou špatný…ten klíč bych rád viděl no… to jako zase prrr 🙂

    Odpovědět

  32. [31]: Jo, zabanování by se líbilo i mě, protože tenhle týpek fakt není normální. Třeba totálně nechápu, proč Lumenn uráží už v kom. č. 2, absolutně bez návaznosti na cokoliv. Jestli si honí ptáka nad ponižováním druhých lidí, tak ať si ho jde honit jinam, nikdo na to není zvědavý.

    Odpovědět

  33. [31]: jsem pro svobodu slova a žádné názory, i ty sebepitomější nechci blokovat, na mém blogu se může vyjádřit kdokoli, je to tak od začátku a nemíním na tom nic měnit ani kvůli Lukášovi, i když mě štve:)

    Odpovědět

  34. [33]: Připadá mi rozdíl mezi prostorem určeným k výměně názorů, alespoň pokusem o objektivitu (moderovaná internetová diskuse na nějaké téma) a osobním blogem, do kterého člověk investuje vlastní čas a energii bez nároku na jakoukoli odměnu. Domů na návštěvu si taky nepozvu někoho, s kým si nemám co říct, neřku-li, že otravuje a uráží. (Ač zazvonit u mých dveří svobodně může každý.) Zatímco v práci s takovými lidmi musím jednat s klidem a úsměvem, protože si to situace žádá. Řeči o cenzuře neuznávám. Na internetu je dost prostoru se projevit jinde, jinak, popřípadě si založit vlastní stránku, kde se můžu svobodně projevovat v tom smyslu, že XY je blbec. Ale když to napíšu na stránku právě XY, pochopitelně mě vykáže do patřičných mezí… Na to, aby člověk něco dělal o svém volném čase, když má dělat věci, které ho těší a někdo takhle prudil, upřímně řečeno, nakašlat na svobodu slova. Svobodně si můžeš založit vlastní prostor, projevuj se dle libosti, já tě nechci.

    Odpovědět

  35. [31]: Nemůže, protože by v očích ostatních vypadala jako ta, která neumí snést odlišný (byť pro ni hloupý) názor. 🙂 A projevila by se jako diktátor (tedy to co nemá ráda).

    Odpovědět

  36. [34]: Tvá myšlenka má jeden "háček". Pokud chceš se na blogu chovat jako "doma" (jak jsi tak trochu nastínila)… musíš si dát "moderované diskuze". Jinak na takový blog může přijít dvacet takových hlupáků jako jsem já.

    Jinak samozřejmě s tebou souhlasím.

    Odpovědět

  37. [32]: Karolíno…kdybys dokázala snést odlišné (byť hloupé) názory…mluvila bys jinak. Takto jednáš vlastně od té doby co tě znám (tedy od doby mých bývalých stránek "Olymp"). Rozdíl mezi mnou a tebou je ten, že já jsem se za těch x let dokázal naučit respektovat i názory (postoje) které mi nejsou sympatické…ale ty…ne.

    Odpovědět

  38. [36]: Výsledek je snad stejný, smažu-li ten komentář následně nebo ho do éteru vůbec nepustím. Budiž, já to Lúmenn neberu, třeba se nad tohle dokáže povznést, když si míní děti hrát, proč jim zrovna tenhle píseček zakazovat. To byl můj úhel pohledu, přiznávám, že mě by to štvalo, protože vlastního volna si příliš cením na to, abych se chtěla zabývat někým, kdo má rýpání jako sport.

    Odpovědět

  39. [35]: No jo, dosáhl jsi svého, nejspíš to i víš, jak je to správně, ale potřebuješ na sebe upoutat pozornost. Končím, jestli máš nějaký problém, zcela vážně doporučuju odborníka. Internetové diskuse fakt nejsou to nejlepší řešení. Jdu taky dělat něco užitečného. 🙂

    Odpovědět

  40. [38]: Já osobně jsem později nařídil pouze "moderované diskuze" (to už řekli lidé v mém okolí kdysi dříve že by si nikdy nedávali na stránky volné diskuze – protože každej zná jak to na netu chodí).

    Říkáš "…vlastního volna si příliš cením na to, abych se chtěla zabývat někom, kdo má rýpání jako sport." – v tom případě musíš mít moderované diskuze . Vždycky na světě najde nějaký ten idiot.

    [39]: přestože jsem studoval v tomto "oboru působení" čtyři roky (a v podstatě lze říct, že díky uživateli "…" a jemu podobným, jehož komentáře jsou i zde u Lúmenn, mám z toho maturitu), tak mým záměrem není někoho ponižovat nebo nějak někomu ubližovat… já ve skutečnosti nepřemýšlím nad tím co si kdo myslí…prostě vyjadřuju názor (na tom nic není – akorát to někteří jako třeba ty nechtějí "spolknout") 🙂

    Takže bych neřekl, že jsem dosáhl svého…protože s Lúmenn ani s nikým jiným jsem neměl a nemám žádné cíle 🙂

    Takže toho odborníka budeš potřebovat zřejmě ty a tobě podobní.

    Odpovědět

  42. [34]: máš svým způsobem pravdu. Ale já to tak prostě necítím, ačkoli s mnoha názory jsem v minulosti nesouhlasila, nikdy jsem na blogu nesmazala ani jediný komentář, snad kromě několika vyložených spamů od botů nebo reklam na cizí weby, které byly tam, kde nemají co dělat. Blog je sice moje aktivita ve volném čase, ale já jsem založením taková, že chci aby lidé měli úplnou svobodu a věřím, že přijde doba, kdy si s ní budou vědět rady. A hlavně – moderované diskuze jsou k ničemu, když je budu filtrovat, stejně budu muset ty sr**ky muset číst, takže to postrádá smyslu. Ať si je přečtou všichni a udělají si na ně svůj názor sami:)

    Odpovědět

  44. Nevíte někdo jak se jmenoval takovej horor…už si to moc nepamatuju, bylo to kdysi na prima cool, myslim ze asi japonský.Co si pamatuju, že se to odehrávalo v dívčí škole a byla tam jedna holka bez očí, nevímjetli byla jako duch nebu co…seděla na lavici abodala se do noh nožem a hrozně se tomu smála…to je jedna z mála scén co mitak utkvěla v paměti

    Odpovědět

  45. [41]: Všetkým čo píšeš, o sebe píšeš…

    [25]: Tak potom si skutočne nevyrovnane vyrovnaná. Keď si po toľkých rokoch nedokázala v sebe spracovať obyčajný filmový horor, ako môžeš ľuďom tvrdiť, že si dokázala spracovať horor, ktorý si vraj na vlastnej koži zažívala doma počas detstva? Prehnaná citlivosť je výrazom pocitu menejcennosti. Hlavne že ty sa prezentuješ ako tá sebavedomá, pričom každý tvoj čin hovorí o opaku.
    Nuž, ale každý, kto si prečíta túto diskusiu
    http://klub.blog.cz/1112/novy-clen-alue-k-loskotova
    si už urobí obrázok…

    Odpovědět

  46. [25]: Evil dead, hororová klasika z 80. let. Na rozdíl od dnešních hororů byl tento dost osobitý, ale někdy to byla taková kravina, že budila až úsměv na rtech.

    Odpovědět

  47. Ahoj Lúmenn zase já ale jestli se chceš opravdu bát tak zkoukni DÉMONI ang. the démons je to dost dobrý je mi 12 a s mým klukem jsme na to koukali o půlnoci na silvestra což je pro mě strašně magická doba a opravdu jsme měli dost po tom co jsme to dokoukaly jsme spaly v jedný postely namáčknutý na sobě jak klíšťata protože jsme sami neusnuly opravdu ti to nažene strach a je to horší než třeba V moci ďábla. 🙂

    Odpovědět

  49. Ten Slunovrat mi nepřišel nějak děsivý, ale Sirotčinec, to už bylo něco. Ostatní jsem neviděla, ale už je píšu na seznam filmů, které čekají na stáhnutí 🙂

    [44]: Napadá mě Oko, tam je slepá holka…

    Odpovědět

  51. Já osobně se na horory moc nekoukám, ale jeden z prvních, který jsem viděla byl právě Dům voskových figurín. Ani se nedivím, že je na 9. příčce. Ještě teď, když slyším slovo vosk nebo wax, tak mi naskočí husí kůže. 😀

    Odpovědět

  53. Děláte si ze mě prdel? Tyhle horory nejsou tak děsivé, jsem velký fanda hororů, obzvlášť duchařin a podle mě je 5 těhlech nejlepších: Hrůza v Konektikatu
                        Kletba z temnot
                        Zrcadla
                        Houbičky
                        Neboj se tmy

    Odpovědět

  56. tgdbidgvsxtspsbxtgjdsdhxdfgsfgs tgsehgds dzred sdhd dzhd dzdc dudc dgueds dsfd dud xdzhsx  xc gsxh fsd asdx agsfx axgax xgx y xc xdzs xdfwsdsx ssdrfs xsdgfshksbvduhgf zhrf bhdced urvbhdr vzurghr vjklrfv  fjfhv fb fznefvdkndf  c gjcn

    Odpovědět

  58. dobrej mam prozbu zatim sem tak nenasel horor u ktereho bych se moc vydesil muze mi nekdo poradit uz nevim kde hledat  diky

    Odpovědět

  61. I have observed that in the world these days, video games include the latest popularity with kids of all ages. Periodically it may be extremely hard to drag the kids away from the games. If you want the best of both worlds, there are plenty of educational games for kids. Great post. ddaeedfggdekecfc

    Odpovědět

  62. Když už děláš chytrého, tak si nejdříve zjisti, jak je to správně, ty profesionále…:-) Záleží na významu..Nejsi můj "typ" se píše s y, ale tipovat, dej mi správný "tip" nebo "tipy" na výhru, na film se píše s měkkým i…:-P

    Odpovědět

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.