Filmy ze života jsou vždycky ty nejsilnější – a bývají o to silnější, když nejde jen o napodobeninu reality, tzv. „filmy podle skutečné události“, ale syrovou realitu samotnou. Takovým je i dokument Heleny Třeštíkové Katka.Film zachycuje 14 let života narkomanky Kateřiny, která je při prvních záběrech v roce 1996 ve svých devatenácti letech plná naděje, chce skoncovat s drogami a najít si práci, přítele a založit rodinu. Vše se jí nakonec splní, ale asi trochu jinak, než jak si to ve svých krásných naivních devatenácti představovala…
Drogy nejsou špatné, špatní jsou lidé, kteří je berou. A na příběhu Katky je to velmi dobře vidět. Z bludného kruhu heroinu se jí nedaří dostat, zčásti kvůli její slabé vůli, zčásti kvůli partnerům, s nimiž se dává dohromady. Nejprve Láďa, který si asi ani neuvědomuje, že ji strhl zpět do závislosti a když Katku začne bít a ona jej opustí, skončí nakonec ve vězení za pokus o vraždu. A pak Roman – cikán, který nejde pro nadávku ani ránu daleko a marně se několikrát snaží o detox.
Na počátku své cesty je Katka krásnou mladou ženou…
…o čtrnáct let později byste ji v drogami zničené trosce jen těžko poznali
Všechno vygraduje, když Katka s Romanem otěhotní. Závislá na několika různých drogách se pokouší marně o alespoŇ částečnou detoxikaci, která co nejvíce pomůže jejímu dítěti, ale vše je marné. Po porodu míří malá Terezka do kojeneckého ústavu a začíná Katčin boj – s úřady, s drogou, ale především sama se sebou, aby jí mohla být holčička svěřena do péče.
A tady se zjevuje celá hrůznost závislosti v plné síle a kolotoč osudu Katku odnese daleko od reality, odkud už není návratu. Drogy jí postupně berou vše – krásu, zdraví, důstojnost a nakonec spolu s malou Terezkou i naději, že se z bludného kruhu fetování někdy dostane ven. A Katčina závěrečná slova, adresovaná dceři Terezce – já se omlouvám – nejsou adresována jen jí, ale i všem divákům a Katce samotné, že cesta z hlubin drogové závislosti nakonec nedopadla šťastně a dveře ke svobodě jsou téměř zavřeny.
Film je velmi silný. Z počátečního soucitu z něj nakonec na patře zůstane jen hořkost a smutek. Za co ještě může droga a co už je vinou člověka? Jak zničený musí lidský mozek být, že potlačí i mateřský pud? A je vůbec v lidských silách vylézt zpět nahoru, když člověk padne tak hluboko? Ptá se divák a časosběrný dokument žel bohům odpověď nepřináší.
Katčin příběh končí otevřeně. Naděje je jen světlem v dálce, ale přesto divák touží věřit, že může ženin život nakonec skončit šťastně a ne vyhasnout v nemocemi prolezlých squattech s očazenou lžičkou a zapálenou cigaretou. Nezbývá než věřit. Poučit se a věřit.
Katka (2009)
režie: Helena Třeštíková
Hodnocení na ČSFD: 78%
Odkaz na recenze: ČSFD
Odkaz ke stažení: uloz.to
Moje hodnocení: 8/10
Viděla jsem, nicméně poselství mi zůstalo utajeno. Pravděpodobně je to tím, že to není první příběh o bludném kruhu drog, který jsem viděla (nebo četla). Nevěřím, že se z toho dostane a vlastně je mi úplně jedno, co se s ní stane.
Docela drsná byla ta část jak se tam snaží zapálit tu petrolejku, to byl pohled…
Pak taky docela drsný jí na exkurzi v pražským DropInu potkat no.
Na tomto dokumentu jsme byli v kině. Řekla bych, že poselství tohoto dokumentu je ukázat lidem, jak je drogy změní. U Katky je ta změna rapidní..
Film si pamatuju dost živě.. na první díl jsme se dívali místo angličtiny a na druhý šli i do kina…
Film dává skutečnej pohled na drogy a né pouze zkreslenej od učitelů a tak podobně… mám za to že by se na něj měl podívat každej…
Viděla jsem, byla jsem na tom v kině, ale je to dobrý jako odstrašující případ, líbilo se mi spíš PIKO.
Viděla jsem jako malá a podstatně změnila názor na svět.
Viděla jsem už dřív, dobrej dokument. Katka byla strašně pěkná holka.. a drogy z ní udělaly úplnou trosku. Kdo ví, jestli ještě žije. Ale pochybuju, že se z drog někdy dostane. Je to těžký, no.
Filmy od Heleny Třeštíkové jsou skvělý. Určitě na něj mrknu 😉
Tohle nám jednou pouštěli ve škole na konci roku. Zrovna hodinu před obědem. Nedoporučuji. Ale jinak poučné.
Drogy prostě JSOU svinstvo. Samy o sobě. Ale je na každým, jestli si to svinstvo vezme.
Co nesnáším je když vidím, jak jde smažka po ulici a má malý dítě, je to humus,těch dětí je mi vážně líto, oni za nic nemůžou a celé dětství mají zkažený kvůli chybám dospělých. V Jeseníku znám jedny takový, chodí za něma sociálka, ale tím stylem, že baba ze sociálky ani nejde dovnitř, jen se podívá na děcko, jestli ještě žije a to je všechno. jeho otec je snad nejhnusnější feťák v celým olomouckým kraji 🙁
Ten film jsem nikdy neviděla, ale slyšela jsem o něm, a popravdě řečeno ho ani vidět nechci. Naštěstí už nejsem ve věku, kdy potřebuju prevenci, abych nepadla do drog 🙂 Mí nejbližší známí mi tak maximálně nabízejí, jestli nechci jít na hřiště (s dětmi), nebo na kafe 🙂 To není špatné životní období 🙂 V souladu s tím, že si myslím, že vnější věci za nic nemůžou, tak bych mohla souhlasit s názorem, že drogy nejsou špatné (koneckonců Indiáni vědí, co s nimi), ale to lidi. Na druhou stranu nechci vinit ani Katku. Nevím, co v hloubi její duše jí zavedlo na tuhle cestu, před čím chtěla díky drogám utéct a jestli najde vnitřní sílu se z toho dostat. Někdy ani mateřský pud není dost silný… otázka zní, jestli nějaké dost silné pouto mezi ní a dcerou vůbec vzniklo. K tomu je potřeba víc než jen dát mu život. K tomu je potřeba dát mu život vědomě, s radostí (i v té bolesti), a plně se mu věnovat. Kojit. Mít dítě již jako feťačka je velká bariéra tomu si pouto vytvořit…. A bez pouta k něčemu, co Vás vytáhne… bez takového pouta se velmi těžko něco mění… Bohužel. Ale kdo ví. Naděje existuje vždy.
Podívám se. Dle Tvého popisu film stojí zato.
já teda myslím, že ten konec absolutně žádnou naději nedává, po tolika letech na drogách už byla úplně, s prominutím, vyhrabaná..
"Drogy nejsou špatné. Špatní jsou lidé, co je berou". No tak to mě poser na holý záda.
To si kde vzala tuhle větu ?!
Doufám že není z tvý hlavy, protože pokud jo, musela bych tě označit za totálního trotla.