Láska může být vášnivá a nespoutaná…jako oheň…
…může být však také prudká jako tekoucí voda…
..a můžeme díky ní vyletět do oblak.
Když člověk miluje někoho, kdo není stejně lidský jako on, stává se z lásky často utrpení, jeden dlouhý běh temnotou
„Miluješ mě, příteli?“
„A co je to láska, můj drahý lidský příteli?“
„Nevím, jak ti ji popsat..“
„Budeme si vzájemně lízat rány, zahřívat se v zimě a lovit bok po boku? To je láska?“
„Ano, příteli, tak nějak vypadá láska“
Láska je však i krutá a bolí…zvlášť když milovaný a milovaná mají k sobě příliš daleko…
Pravá láska nemá šťastný konec, pravá láska nemá žádný…
Tolikrát omílané, tolíkrát proklínané, tolikrát šeptané se slzami v očích … LÁSKA. Tenhle lidský cit stál za koncem mnohých říší, za smrtí mnohých panovníků a vojevůdců i za nesmírnými katastrofami v legendách starších, než svět. Ale kolik skvělých lidí by se nezrodilo bez lásky? Kolik svící na hrobech by nehořelo, kdyby láska nedávala sílu pozůstalým? Kolik slzí by nikdo s pohlazením neutřel.
Jsem ráda, že láska existuje. Kvůli ní jsem si sice mnohé vytrpěla, ale díky ní mi také mnoho lidí podalo pomocnou ruku. Šetřím slovy „miluji tě“ ale šetřím také slovy „nenávidím tě“. Jediná dvě slůvka mohou změnit celý život. V mém srdci teď dřímají ta první a chce se mi je vykřičet do celého světa. Odpusťe mi mou radost, odpusťte mi můj cit, ale já MILUJI. Finnýsku…ta slova patří tobě…navěky
Lépe je být smutný s láskou, než veselý bez ní. ( J.W.Goethe)
Ahoj, máš zaujímavý blog, prečítala som pár článkov a keď budem mať viac času určite prečítam aj zvyšok 🙂 a k tomuto poslednému.. láska je len slovo, len reklama na zázrak, ktorý sa nakoniec nekoná.. ale ako chvíľkové šťastie to niekomu stojí..tak veľa šťastia a užívaj si ho, kým môžeš 🙂
hm.. nelze popsat několika slovy…a Goethe měl v tomhle pravdu..
,,když k sobě dva mají daleko…´´ to je zvláštní slovní spojení… kdy je to ale dost blízko…? Někdo je blízko, i když bydlí přes půl světa, ale… někdo koho máte na dosah ruky se časem stále vzdaluje… Není totiž důležité mít blízko k jeho tělu, ale k jeho duši… Filip…ten odešel tak daleko, že už se nechce vrátit…
Fakt hezký…ten záverečnej citát je dost dobrej, jen jedna maličkost mi to všechno nějak kazí…V lásku nevěřím…věřím, že ostatní si myslí, že ji prožívají, ale já si vždycky radši řeknu NE, tohle neexistuje, tohle necítíš, protože bys byl zase zklamaný…Na druhou stranu si snažím držet naději, že jednou uvěřím úplně…