V minulých článcích jsme si řekli, že naši psychiku nejvíce ovládá náš pocit strachu a sebenenávisti. Vracíme se do dětství, kde nám byly napáchány nevědomé křivdy, na něž si jako dospělí ani nepamatujeme a nebo týráme své tělo i mysl, protože se nedokážeme (nechceme) pochválit a pochvaly zvenčí nám nestačí.
A tak si pořád připadáme nedokonalí, neúplní a špatní. Klíčem ke štěstí a tím i ke zdravém tělu je sebeláska. Zdá se to šílené, zdá se to nepochopitelné, ale je tomu tak.
Celý článek si můžete přečíst na Poslu světla, konkrétně TADY. Pouze tam ho také můžete komentovat:)
Komentáře