Po dlouhé době zase článek, jehož autorem nejsem já. Ale nevygooglila jsem ho ani mě nezaujal bůhvíkde. Byl mi vtisknut do ruky (ač elektronickou cestou), abych šířila jeho poselství. A já to mileráda udělám.
Jeho autorem je Mamut, který je jak asi všichni víte nejen můj přítel, ale také kytarista folk-punkové kapely Barbar Punk, jejíž tvorbu zde naprosto nepokrytě a s nehraným nadšením už nějaký pátek propaguji.
V následujícím článku nás Mamut zavede nejen do historie punku jako hnutí, ale i hluboko do myslí, duší a snů barbařích válečníků na muzikantském bitevním poli…
Bylo nebylo…je rok 1977 a starou dobrou konzervativní Anglií se jako tsunami šíří nový, dosud neslýchaný druh muziky. V rytmech rychlého a dravého, našláplého a zesilovači přeboostrovaného rock’n’rollu, proti kterému zní Elvis Presley a Rolling Stones jako ukolébavka na dobrou noc, se vlní pěkné zadky mladých holek a hudební průmysl i kritici tuší, že se tady něco začíná dít. Mladí lidé vylézají do ulic, pobudové šplhají na denní světlo ze svých kanálů a všichni dohromady dávají celému světu vědět:
„My tady taky kurva sme a celej váš prohnilej, nastrojenej svět nás sere!“
Spojoval je tehdy rock’n’roll, spojovala je víra, spojoval je hněv…a celé této scenérii (mimo jiné) vévodila čtyřčlenná ujetá banda, která si brala do svých textů slova, kterým občas snad ani oni sami nerozuměli, ale který hejbly žlučí úplně každýmu. Vlastně i jejich název Sex Pistols byl celkem dobře naježenej, stejně jako zelené vlasy jejich zpěváka…
To, jak nová hudba dostala jméno punk a jak to dopadlo s Pistolema už je ale jiný příběh…
Bylo nebylo…jaro 1982, kdy pro změnu ze severu, ze Skotska, přichází nové zjevení.
Vládní agenti sledují dalekohledy dění na předměstských smetištích, jestli se tam neděje něco nekalého, když náhle jeden z nich upustí své sledovací zařízení a protře si oči.
„Co se děje?“ zeptá se ho nadřízený.
„To nic, pane. Jen se mi zdálo, že jeden z těch pobudů tam u té zdi má na hlavě jakejsi hřeben, takovej kokrhel. To je přece hloupost, asi mám ňáký smetí na čočce.“
„Vy pitomče!“osopí se něho šéf v béžovém balóňáku nejvyšší třídy nenápadnosti.
„Proto tu jsme! Abychom sledovali přesně tyto lidi s kokrhelama na hlavách, co si říkají pankáči , pouští si tu děsně hlasitou hudbu a pak se u toho hejbou jak kdyby dostaly křeče!“
Tak to třeba bylo…ale spíš nebylo. Co je však jisté je to, že nová banda šílenců, která se do svého boje vyzbrojila indiánským účesem, který později nabyl název číro, se jmenovala The Exploited a přidala do této mozaiky tvrdší a vyřvanější kontury. Teď už nebylo pochyb o tom, že punk je hnutí a lidé v něm sjednocení se nedají jen tak ochočit. Alespoň na nějakou dobu…Nové heslo „Punks not dead“, mohykán na hlavě a podobné věci se už však asi natrvalo vryly do punkového folklóru.
Bylo nebylo…Jazz Colemann a kapela Killing joke, Kurt Cobain a Nirvana…jo jo, už jsme se v našem příběhu dostali k těm, kteří se posadili na mohylu, kterou punk vytvořil a nastavili další cestu. Post-punk, new-punk, gothic, grunge…to jsou děti, které nasály mléko z bodlinatého prsu punku a odtrhly se, aby mohly pomotat životy novým, mladším generacím. Přinesly do životů lidí, kteří chtějí žít jinak a kterým dvoučtvrťové bubny a ostré kytary nakopnou do žil adrenalin, zase trochu protestu a poblázněnosti.
Bylo nebylo…a je…rok 2010. Punk-rock se stal dědečkem, jeho děti zestárly a vyplivly všechnu svou šťávu. Ikony jako Kurt Cobain, Sid Vicious a Ramones na nás sice stále koukají z plakátů a triček, ale už nemění životy. Alespoň ne tolik jako dřív. Revoluce začíná s nazvučením kapely a končí noční linkou do teplých peřin. Jen málo bojovníků považuje dnes punk za něco, podle čeho se dá žít.
A taky co je to vlastně dneska punk? Hudba, názor?
„Každej to svý, o punku ví, nezlobte se když to zrovna není libový…,“ zpívá Houba a má pravdu.
Podívejme se ovšem na cestu, kterou začaly první gothic rockové kapely (vzniklé z punku, nikoliv metalu). Přidaly do kaše uvařené ze špinavého rock’n’rollu a nasrání na celej svět trochu magického a divotvorného koření. V textech se objevily odkazy na mytologii, poezii a mystiku. V českých luzích a hájích třeba kapela XIII.století, která je téměř modelovou situací, protože vznikla na troskách kapely HNF, kterou snad jako punkovou legendu není třeba představovat. Do textů vložili trošku poetiky a fantazie na úkor politiky a výkřiků, do muziky se vloudilo víc melodických a zvukově zajímavých kulis a máme místo kaše punkem vonící, avšak jinam zavádějící guláš.
Gothic a post-punk zkrátka vzlétly z garáží a ulic do krajů fantazie a představ. Nedají už sice recept jak vyfuckovat tento podělanej svět, ale zase nás vezmou někam, kde nás tento svět alespoň na chvilku přestane štvát.
No a co nám tedy ti bohové vlastně zjevili? Cestu.
Neproběhl jediný Barbaří sněm a přec to je jasné – kapela Barbar punk se ubírá cestou, která je tímto nastíněna.
Chceme rozdávat veselí a dobrou náladu, zároveň však taky ukázat a bojovat proti tomu, co se nám nelíbí.
Chceme lidi v textech a muzice zavést do našeho vysněného světa, zároveň ale vyjadřovat svůj názor a držet se našeho milovaného punk-rocku.
Chceme hrát v kostýmech a dělat show, protože to je naše barbaří podstata, kterou se tento svět snaží zastínit.
Chceme rozdávat úctu k přírodě a ukázat, že za šedými zdmi měst ještě stále nějaká je a že se do ní může každý vracet.
Chceme rozeznívat prastaré nástroje a nechat je znít hluboko do duše, aby na chvíli probudily věci skryté.
Chceme lidi i sebe dostávat do transu a užívat si, pít přemíru alkoholu a obšťastnit co nejvíc sličných děv.
Chceme jít s ostudou a legrací ruku v ruce.
JSME BARBAŘI!!!
Barbar punk, rok 2010. Dřív nebylo…teď je…a do budoucna bude?
To záleží jen na tobě, mě a ostatních lidech. Cílem tohoto svitku je jen povědět příběh, legendu, ze které se Barbar punk více či méně zrodil. To, jestli se tobě, čtenáři, tyto myšlenky a ideály zamlouvají či nikoliv, to je jen na tvé úvaze a citu, avšak věz, že Barbar punk je provázen mocnými silami a čeká jej ještě mnoho vítězných i mrzkých bojů!!!
Nooo, musím uznat že dost zajímavý a propracovaný článek, gratulace a poklona ooo velký mamutexi 🙂
Mamutův styl je prostě neopakovatelný 😀 skvělý článek! 🙂
Lúmenn,odpusť:Mamute,žeru tě <3 😀
[3]: zkus si ho na pár dní nastěhovat domů, rychle tě to přejde:D:D