Blíží se Vánoce a tak samozřejmě na sociálních sítích zase spousty lidí sdílí věci typu „necpěte nám sem Santu, my máme Ježíška!“. Ale přemýšleli jste někdy nad tím, proč v Čechách jako jedné z mála zemí postavené na křesťanské tradici, nosí dárky právě Jezulátko a nikoli starý muž?Já nad tím koumala hodně, ale odpověď jsem nalezla až nedávno v rozhovoru se známým českým historikem a spisovatelem Vlastimilem Vondruškou, celý je k poslechu na webu Českého rozhlasu.
Ten v rozhovoru mluví o výzkumné práci své ženy, která se zaměřuje zejména na lidovou slovesnost a na různé lidové svátky, které byly vždy úzce spjaty s náboženstvím. A ona ve své nové knize mimo jiné vysvětluje, proč u nás nosí dárky Ježíšek.
Tradice dávání dárků na Vánoce je poměrně novodobá, dříve byly Vánoce mnohem víc náboženským svátkem, plným různých mší, bohoslužeb a podobných kratochvílí. Inu, jde o svátek Narození Páně, tedy uctění dne, kdy Ježíš Kristus přišel na svět, takže není divu.
Dávání dárků měl ale na starosti úplně jiný světec v úplně jiný den – i my ho dobře známe. Jde o svatého Mikuláše. Ten byl známý svou štědrostí a zbožností a jde o jednoho z nejuctívanějších svatých, mimo jiné je třeba patronem Ruska. Žil zhruba ve třetím století našeho letopočtu v Myře, v Lýkii (tu byste dnes na mapě hledali marně, je to historická část Řecka), kde byl i biskupem.
Jeho svátek připadá na 6.prosince, možná proto, že ten den zemřel, ale pravděpodobně proto, aby se z toho data vystrnadily jiné, starší pohanské svátky, jak bylo v dřívějších dobách zvykem (a jak tomu je i u Vánoc). Každopádně v předvečer jeho svátku se dodržovala a dodnes dodržuje tradice obdarovávání dětí.
Přesuneme-li se do středověku, do doby husitské a ještě později reformační, zjistíme, že tento svátek byl oblíbený mezi lidmi a dávání dárků se jim líbilo. Jenomže s odklonem od katolicismu, u něhož je běžné uctívání svatých, a s příchodem lutheránství a dalším tehdejším protestanským vírám, které svaté odmítá, nastal problém – musíme lidem sebrat oblíbený svátek, jak to vyřešit, aby se nenaštvali?
A tak vznikla tradice Ježíška. Protože protestantské směry odmítali uctívání jiných osob, než samotného Boha a Ježíše Krista, nepřáli si, aby lidé oslavovali svátek svatého Mikuláše, ani dalších svatých. Takže přesunuli dávání dárků na den Narození Páně a nechali malého novorozeného Krista ať nahradí myrského biskupa. Když o několik generací později přišla opětovná rekatolizace, už bylo pozdě to dávat zase nazpátek, lidé u této tradice zůstali. Proto v Německu, kde bylo lutheránství velmi silné, a taky v českých zemích, nosí dárky Ježíšek, německy Christkind.
V zemích, kde se proti víře ve svaté tak nebrojilo, zůstala tradice svatého Mikuláše v různých drobných obměnách zachována – takže máme ruského dědu Mráze, anglického Father Christmas, Otce Vánoc, v některých částech Německa a Rakousku Weinachtsmanna, španělského Papa Noela či francouzského Pere Noëla a pochopitelně i amerického Santu Clause, což je vlastně jen zkrácený saint Nicolaus, tedy svatý Mikuláš. Ten zůstal nezměněn asi jen v Polsku, kde dárky nosí na Vánoce pod svým původním jménem (zdroj).
Takže podtrženo sečteno, za Ježíška můžeme poděkovat reformátorům církve z 15. a 16. století, kteří se chtěli vrátit k původním základům křesťanství a odstříhat se od nebiblických tradic jako uctívání světců. Jenom si musíme uvědomit, že tradice „vánočního dědy“ alias svatého Mikuláše je o pořádný kus starší a je tomu jen pár set let, co u nás nosil dárky taky, takže to není třeba s těmi naštvanými ježíškofilními statusy tak přehánět, radši si místo toho dejte punč:)
Není důležité, kdo dárky nosí, ale že je za pár dní pod stromečkem najdeme, ne?:) Mimoto u nás doma dárky dokonce jeden rok nosil Vinnetou.
Přečtěte si i moje další články o vánočních tradicích, ať vám to čekání rychleji uteče:
Jo, tohle si málokdo uvědomuje. Tradice je to proto, že jsme ji někde převzali. Pro mě je původní tradicí pohanství, protože uctívá záměr přírody a ne jednoho člověka, to už je pak jedno jestli je to Božena Němcová nebo Ježíš Kristus. Tradice jsou dnes založené na tom, že nám kdysi někdo něco vnutil nebo jsme to přijali za své. Ale argumentů "necpěte sem Ameriku" apod. je všude plno.
[1]:
Některé tradice se vnutit prostě nedají.
A lidi obecně přijímají spíš komerci, než ideologii -> viž wikipedie:
Počátkem 50. let 20 století se v době komunistického režimu objevily snahy vytlačit Ježíška a Mikuláše Dědou Mrázem. Na rozdíl od současnosti, kdy jsou tyto tradiční české postavy vytlačovány Santou Klausem komerčně, šlo o ideologickou propagandu. Roku 1952 byl vysílán proslov tehdejšího předsedy vlády Antonína Zápotockého určený zejména dětem, ve kterém mimo jiné pravil: "Ježíšek vyrostl a zestaral, narostly mu vousy a stává se z něho děda Mráz. Nechodí již nahý a otrhaný, je pěkně oblečený v beranici a v kožichu."
Tak to je zajímavé! 🙂 Dík za osvětu!!
Zajímavé. A přitom je to celkem logické… Jinak já jako malá měla za to, že Ježíšek je malý ráno a večer potom zestárne pod tíhou dárků 😀
Pravdu díš. Je jedno, kdo nosí dárky. Jestli Ježíšek, Santa Claus, Vinetou či prostě vyrostou sami ze země. Stejně je nakonec musím kupovat já. 🙂
Opravdu lze o nějaké tradici říct, že je původní? Myslím, že ne. Vrstvy tradic se překrývají a i když jsme schopni dobrat se třetího nebo i šestého nátěru, tak k jádru, i kdyby nějaké bylo, se nikdy nedostaneme. Copak můžeme tvrdit, jaký je záměr přírody? Víc než troufalé! Jde tedy hlavně o to, jakou z těch tradic si vybereme, na jakou vsadíme svůj život. A taky o to, abychom si vybrali sami a nenechali to za sebe udělat reklamu… Ale rozhodně na to žádné "objektivní" měřítko neexistuje.
Každopádně díky za tenhle článek – myslím, že uvádí mnohé věci na pravou míru a to je moc potřeba 🙂
No jo, s těmi tradičními a ještě tradičnějšími atributy je to prostě složitý. Stromek je víceméně totéž, prudce novodobá záležitost, pokud si pamatuju dobře ze svých časů studujícího historika. 🙂
Ja se dycky u ruznych komentaru "pryc se santou, chceme ceskeho jeziska" smeju. Jezisek je asi tolik cesky jako je santa claus americky. Ono totiz jeste jine jmeno pro santu je Kris Kringle (casto to byva ve vanocnich filmech), coz je jmeno odvozene od Christkind. Ve sve postate se proste jedna o jednu a tutez osobu (nebo mytickou postavu). Ja to nikdy neresila, proroze jsem Polka, v Polsku nosi darky Swiety Mikolaj nebo Gwiazdka, ale u nas doma (katolici) nosi darky Jezusek, u jine casti rodiny (evangelici) je nosi Aniolek (andel). A de facto u vetsiny protestantu na Tesinskem Slezsku je nosi ten andel. Vsimla jsem si, ze v nekterych rodinach se tohle neresi vubec a deti vi, ze darky nosi rodice. Skvely film je Legendao Vanocich, ktery vypravi finskou verzi pribehu, kde neni po Sv. Mikulasi ani pamatky a taky je ten pribeh kouzelny 🙂
Btw, u nas v rodine, a vlastne asi ve vsech rodinach v okoli, je tradici pred stedrovecerni veceri rozdelit mezi sebou oplatek. Tenhle zvyk je taky z Polska, pritom jej praktikuji i ceske rodiny 😉
Jednu věc jsem asi nepochopila, když zůstal v těch zemích Mikuláš s různou obměnou jmen, proč se změnilo v těch jiných zemích i datum – z 6. na 25, když to tam nesouvisí s narozením Krista?
[9]: to nemám tušení, o tom pan Vondruška nemluvil, třeba bude odpověď v té knize jeho ženy;)
Ono je to trochu složitější, protože ve starém Římě se slavily ve druhé polovině prosince Saturnálie, které byly spojeny mj. i s obdarováváním a volnějším režimem pro otroky. Takže do Vánoc se zcela jistě promítla i tato tradice, zejména v souvislosti s rozšiřováním znalosti latiny a římských reálií.
A stromeček sice pochází z 19. století z Německa, ale jeho tradice fakticky sahá až do dob, kdy Germáni a Slované hovořili vzájemně srozumitelnými dialekty (a uctívali podobná božstva), kdy obětování stromům a jejich zdobení bylo součástí pohanských rituálů.
Ještě v období protireformace (tedy u nás po 30.leté válce) křesťanští kněží horovali proti zdobení stromů a dokonce i věšení svatých obrázků na stromy, rostoucí na význačných místech (kde se třeba stala vražda). A nakonec to vzdali a takových přírodních "svatyní" je po lesích spousta a nezvládli je zlikvidovat ani komunisté.
[11]: to je všecko známý fakt a tento článek o tom vůbec není;) Ale díky za doplnění:)
[2]: Přesně něco takového jsem chtěla dopsat. Například v zápiscích školních kronik, asi tak z 50. let, může být napsáno, že před prázdninami uspořádali besídku Dědy Mráze, žádný Ježíšek. Tento svátek měl být chápán ne jako křesťanská tradice, ale jako svátek dostatku a hojnosti.
Podobně i u Velikonoc probíhaly snahy změnit je z křesťanského svátku na oslavy příchodu jara.
Komunisté s církví nevycházeli moc dobře, proto se snažili její vliv co nejvíce omezit.
Když už jsem u toho, tak nejen stromeček je celkem nedávná tradice (dříve se místo něj stavěl Betlém a i ten se dostal do domovů asi tak za Josefa II. tuším), ono i taková štědrovečerní večeře v podobě polévky, salátu a kapra se ve velkém vžila asi v takových 50. letech 20. století. Předtím se často jedlo 7-9 chodů, od každého z úrody něco. Samozřejmě i dříve někde mohli dělat salát, ale to byla spíše výjimka.
Jak tady někdo psal o oplatce, já ji mám zažitou jako zvyk příchozí ze Slovenska.
Stejně tak polévka – osobně znám hřibovou, zelovou, novodobě konzumuji hrachovou a o rybí jsem zavadila naštěstí jen ve školní jídelně. Také kapr prošel mnoha úpravami než se ustálil do filety.
Úplně nejzajímavější by však bylo napsat něco o vánočních zvycích, které se zdaleka nepraktikovaly pouze na Štědrý den, ale po delší dobu.
Na déle by bylo také psát o tom, kde chodí jaké mikulášské průvody. Zdaleka totiž nemusí jít jen o čerta, Mikuláše, anděla. No a do některých míst také vůbec nemusel chodit ani ten Mikuláš, nýbrž jiná návštěva…
[13]: a on to původně ještě před křesťany svátek jary byl:)
[14]: to je hodně zajímavé téma, budu o něm přemýšlet:)
[16]: Takže se asi opravdu vraceli ke kořenům 🙂
Zvyky jsou zajímavé téma. Pěknou knížku o tradicích v průběhu kalendářního roku napsala Jiřina Langhammerová:Lidové zvyky. Výroční obyčeje z Čech a Moravy
2 Městoběžník
Vánoce i velikonoce křesťané ukradli pohanům, takže jejich "odkřesťanštění" za nějaký zásadní problém nepovažuji.
Ryba je podle křesťanství postní jídlo, takže v nějaké formě asi byla na vánočním stole od středověku (když ne na štědrý den, tak následující svátky), i když spíš losos (zejména pro chudé vrstvy), protože těch byl do zamoření řek přehradami spíš nadbytek.
Asi hodně starou tradici má kuba (jakási obdoba rizota, ale na bázi krup a sušených hub), protože suroviny na něj tu byly od neolitické revoluce.
A bramborový salát tu nemohl být o moc dřív než v 18. století, od introdukce brambor (dost mě omejvali, když ve hře Městského divadla Brno "Libuša" jí kronikář Kosmas se svým návštěvníkem brambory na loupačku).
[18]: Díky za doplnění vědomostí.
Změna vnímání svátků je nejspíš docela běžná strategie.
U večeře záleží na lokalitě a na tom, co si kdo mohl dovolit, co bylo dostupné apod. Tak mě napadá, co na Štědrý večer konzumují vegetariáni a vegani?
Nedivím se Ti s tím divadlem. Představa, že brambory tady byly odjakživa, je tedy asi velmi silná.