Chiméra je původně mytologické stvoření, ale toto označení převzala z antických dob i moderní věda a nazýváme tak všechny organismy, které se skládají z nesourodých částí. Ve světě vědy je to na úrovni buněk, ve světě mytologie však potkáváme podivné tvory, složené z celých částí těl naprosto odlišných zvířat. Teď se podíváme na ty nejznámější chiméry ve světě lidských pověstí i fantastické literatury.
Gryf
Gryf je chimérou lva a orla – ze lva má tělo a pařáty, z orla potom křídla a ostrý zobák. V některých mytologiích se mu říká také pták Noh a je zobrazován se zadní polovinou těla lvího a přední polovinou včetně křídel těla orlího. Gryf byl velmi nebezpečný, dokázal útočit jak na zemi tak ze vzduchu, ale stejně tak byl plachý a skrýval se ve vysokých skalách, kde si stavěl svá hnízda.
V egyptské mytologii byl gryf démon ochrany a msty a skládal se ještě z více částí, než v pozdějších řeckých a blízkovýchodních bájích (měl prý tělo lva, oči člověka, supí křídla, zobák sokola, beraní rohy a hada místo ocasu).
Pro křesťany gryf symbolizoval znovuzrození a ve středověku se stal dokonce královským zvířetem, protože se v něm snoubila moudrost orla a síla lva, obě to důležité vlastnosti ideálního panovníka. V moderní době ho nalezneme na některých rodových erbech nebo na znaku ostrovního státu Island.
Mantichora (čti mantikora)
Mantichora v řečtině znamená lidožrout a byla obávaným starověkým monstrem. Měla tygří či lví tělo, lidskou hlavu a na konci ocasu jedovatý bodec či hned celý trs jedovatých trnů. Hojně se vyskytuje v asijských bájích a prý s ní na svých taženích bojoval i Alexandr Veliký.
Mantichora je často zmiňovaná ve středověkých bestiářích a její zabití bylo obzvlášť obtížné, mohla útočit jak drápy, tak i oním jedovatým ocasem a jed mantichory byl dle středověkých alchymistů jedním z nejsilnějších a nejnebezpečnějších jedů vůbec.
Harpyje
Další velmi nebezpečnou chimérou byla harpyje – napůl žena, napůl pták, někdy sup, jindy orel nebo jiný dravec. V původních starých řeckých bájích byli zosobněním bouře a větru, jemuž vládly a také odnášely duše zemřelých do podsvětí. V pozdějších mýtech, zejména středověkých, se harpyje stala zosobněním zla a zabijákem a únoscem lidských obětí, které ve svém hnízdě požírala.
Harpyje se díky svým ostrým pařátům a pronikavému křiku stala také symbolem haštěřivé a hádavé ženy. V nejznámější báji vystupují jako bytosti, jež za trest oslepily pěvce Fínea, který byl na své umění příliš pyšný.
Chiméra
Podle této příšery z řeckých bájí dostaly ostatní „namixované“ nestvůry své jméno. Chiméra byla dcerou Echidny, napůl ženy, napůl hada, a stohlavého obra Týfóna. Po těchto prazvláštních rodičích zdědila opravdu nezáviděníhodnou podobu – zepředu měla podobu lva, vprostřed divoké kozy a zezadu vypadala jako drak. Podle báje ji zabil hrdina Bellerofontés, když jí do krku vhodil olovo a to se v jejím oheň dštícím krku roztavilo a spálilo jí vnitřnosti.
Chiméra, snad pro svou ošklivost, nikdy nevstoupila do obecnějšího povědomí a na rozdíl od gryfa navěky zůstala jen hnusnou obludou, jíž zabil chrabrý hrdina.
Zvláštní páreček, Týfón a Echidna, zplodily ještě další chiméří děti – Ortha, Kerbera, Hydru a Sfingu:
Orthos byl dvouhlavý pes, který v řeckých bájích hlídal spolu s dvěma obry veliká stáda dobytka na ostrově v Gibraltaru. Tato stáda měl pak v jednom ze svých úkolů ukrást Hérakles a jak už to bývá, Ortha i oba obry tento hrdina zabil.
Kerberos byl také pes ale trojhlavý, který dokonce podle některých verzí mýtu uměl chrlit oheň, měl dračí ocasy a na hlavě místo srsti hadí těla. Tato nestvůra ale plnila velmi důležitou funkci – hlídala vchod do podsvětí, jak před živými, aby nevstupovali dovnitř, tak před mrtvými, aby neutíkali ven. Jen párkrát jej někdo dokázal obejít, mimo jiné již zmiňovaný Hérakles nebo bard Orfeus.
Hydra byla nejnebezpečnější a nejkrvelačnější ze všech těchto nestvůrných sourozenců. Měla hadí tělo a devět dračích hlav. To samo o sobě je děsivé, horší však bylo, že místo každé chrabrým hrdinou useknuté hlavy jí dorostly hned dvě nové. Podle legendy se usadila v bažinách poblíž města Lerna a jeho obyvatele sužovala a zabíjela. Nikdo si s ní nevěděl rady, až na to přišel kdo jiný než Hérakles. Ten jí usekl hlavu a vzápětí to místo spálil, takže z něj už žádné hlavy nevyrostly. Zbytek těla rozsekal a zakopal do země, snad i proto, že o jedné hlavě se vyprávělo, že je nesmrtelná.
Jestli Hydra byla z této rodinky nejnebezpečnější, pak Sfinga byla jednoznačně nejchytřejší. Podle řecké mytologie se tato obluda s tělem lva, hlavou a hrudí ženy, hadím ocasem a orlími křídly usídlila u města Théby a všem pocestným, jež ji míjeli, dávala hádanku. Kdo ji neuhodl, toho rozsápala nebo shodila do propasti. Když šel okolo hrdina Oidipus sfinga se ho, jako každého, zeptala: „Které zvíře chodí ráno po čtyřech, v poledne po dvou a večer po třech nohách?“ Oidipus odpověděl správně, že je to člověk a sfinga se naštvaně sama vrhla ze skály.
V egyptském umění byla sfinga zobrazením moudrosti a síly a často se v ležící poloze objevovala jako socha nebo talisman. Tato sfinga měla jen výjimečně křídla, většinou se jednalo o lva s lidským obličejem, nejčastěji faraonovým.
Další chiméry
Chimér se v mytologii objevuje celá řada, kromě již zmíněných je to třeba opeřený božský had Quetzalkoatl z pověstí jihoamerických indiánů, v některých pověstech i bazilišek, had či drak s kohoutími pařáty či kohoutí hlavou, v asijských a afrických pověstech potom různé kombinace těl hadů, ptáků, tygrů, lvů a opic a z nich tvořených chimér.
Částečně se za druh chiméry dají považovat i egyptští bohové se zvířecími hlavami a lidskými těly nebo mytologické bytosti faunové (člověk s kozlíma nohama a rohy), kentauři (bytost z trupem člověka, který ale vyrůstá z těla koně) nebo minotauři (muž s hlavou a šíjí býka).
Chiméry ve fantasy
Ve většině fantastických děl vystupují chiméry v roli neinteligentních bestií a nestvůr, které musí hrdina či hrdinové zabít, aby mohl děj pokračovat. Stejnou úlohu plní i ve fantasy počítačových a RPG hrách, jako je dračí doupě.
Za všechny zajímavé knihy o chimérách nutno zmínit humorné fantasy Příliš mnoho příšer od Craigha Shawa Gardnera, kde chiméry a další magická stvoření bojují za svá práva.
Knihu, kde by jakákoli z chimér vystupovala jako kladná postava..ehm nestvůra jsem bohužel nečetla a ani se mi ji nepodařilo po usilovném hledání objevit (až na třetí díl Harryho Pottera a úžasného hypogryfa Klofana) Musíme smířit s tím, že i tak nádherní a chytří tvorové jako je sfinga nebo gryf jsou holt pořád braní stejně, jako jejich ošklivá chiméří rodinka…
…a snad i proto si na závěr nemohu odpustit tento
nádherný obrázek, co mi vždy vžene slzy do očí…
Poslední obrázek mě tedy taky opravdu dostal…
Jinak…chiméry…no…tak jelikož miluji Egypt, tak rozhodně miluji sfingy 🙂 a gryfy…
Naopak třeba mantichoru a hydry opravdu nemusím…
Článek se mi moc líbil…takový stručný, pěkný…ale hodně si z toho člověk odnese…
A já jsem taková, že se nvzdám naděje, že tyto bytosti (a spousta dalších) prostě někdy žili, žijí…a nebo žít budou 😉
Teda takovou harpyji bych asi potkat nechtěla… 🙂
fajn článok,milujem staroveké báje =)
Moc pěkně napsané a krásné obrázky…
na narozeniny jsem dostala knihu o všech nydpřirozených bytostech a prý "potvorách" světa..musím přiznat, že s k té knížce ráda vracím:)
lidi veříte v tyhle bytosti?Jestli ne najdete te si neco o astralním cestování a pokud se vám podaří to co mě (dostat se do astrální roviny a potkat tam věci o kterých se vam ani nesnilo)Opravdu věřím že zmněníte názor.
wowo..moc hezký a zajímavý blog..hehe místo pro mou dušičku:-)
Nevim jestli si viděla Letopisi Narnie ale tam gryfové bojovali za Narnii. Takže tam taky nemohlibejt takový "strvůry".
moc se mi článek líbil. zaujal mě váš web celkově, musím mu věnovat ještě chvilku času :)… jen tak dál 😉
članek je moc hezký a stránky také velice povedené=)=)=)=)
Já věřím všemu až na zvíře s tváří člověka ale jeto možná pravda .
[2]: Jednu "harpii" máme v práci a opravdu nikomu nepřeji aby ji potkal 😀
Jinak pěkný článek 🙂