Proč moje děti nepoznají Ježíška

Co si budeme nalhávat, Ježíšek je prostě traumatizující. Když jste malinkatí špunti a rodiče vám vytvoří mystickou báji o tom, jak se kouzlem objeví stromeček a dárky, cítíte magii Vánoc úplně jinak, než když pak náhodou otevřete skříň plnou dárků nebo rodiče přijdou s vážným výrazem „musíme ti něco říct“. A pak najednou kouzlo v jediném okamžiku zhyne – celou tu dobu to byla lež. Žádný Ježíšek nikdy nebyl a všechno dělali rodiče! Může být něco míň cool, než máma s tátou?
Moje vánoční kouzlo na několik let díky absenci Ježíška zmizelo a objevilo se až v době, kdy mi „čáp“ nadělil mladší sestru, na kteroužto jsem s rodiči večer před Štědrým dnem hrála stejnou habaďůru, jakou hráli léta na mě. Nachystat a nazdobit stromeček, zatímco ona sladce spí. „Mami, tati, tady byl v noci Ježíšek.“ Dětské oči plné nevinnosti a důvěry…kterou za pár let krutě zavraždili. Jako u každého. A tohle mým dětem nikdy neudělám.

Doma Vánoce neslavíme křesťansky, jsme rodina ateisticko-pohanských-budhistů, takže ani není důvod. Žádné modlitby a jediné koledy, co hrají, jsou ty od Twisted Sister. Protože u nás Vánoce nejsou o Ježíšcích a neidentifikovatelné noční magii, která nosí stromky, dárky a vypouští kapry do rybníka, zatímco to, co se smaží na oleji rozhodně není ten stejný kuliferda, co plaval u babičky ve vaně. Naše Vánoce jsem o lásce, o rozdávání (se), o chvílích strávených v kruhu rodinném. A k tomu vážně není potřeba věšet dětem bulíky na nos a vymýšlet si báchorky o létajících miminech.
Jen taková vsuvka: já si jako dítě představovala Ježíška jako ježka, možná to bylo absencí křesťanské výchovy, ale přišlo mi nelogické, že by to miminko v Betlémě zvládlo nosit dárky. Moje dětská imaginace namísto toho stvořila bizarní postavičku ježka na zadních, co má na zádech napíchané dárky na bodlinách. No nic…
Až bohové dají a budu mít malá Lúmeňátka, už od kolíbky jim chci vštěpovat, že ty dárečky, co se lesknou pod voňavým stromkem, jsou od maminky, od táty, od babiček a tetiček, dědečků a strýčků. Protože se všichni doma máme rádi, tak si dáváme s láskou dárky. A až budeš větší, malé Lúměňátko, tak taky budeš dávat dárečky těm, které miluješ. A až dítko doroste aspoň do věku, kdy dokáže udržet tužku a načmárat s ní na papír několik barevných čar, může dávat své vlastní dárky celé rodině. Stát se součástí kouzla Vánoc, ne jen jeho pasivním pozorovatelem.
Asi mě budou nenávidět ostatní rodičové, které svoje děti krmí báchorkami a pak jim ratolesti budou chodit domů s brekem, že mu malá Vavrouchová řekla, že žádný Ježíšek není a dárky nosí mamka s tátou. Ale aťsi. Kouzlo Vánoc je pro mě tak posvátné a neopakovatelné, že do něj více než nadpřirozené bytosti a záhadně se objevující dárky, patří láska k rodině a přátelům, kterým naděluji radost a štěstí. Je to jediný den v roce, kdy si vážně celá rodina udělá čas, nadlábne se dobrot, rozvalí se pod svítícím voňavým stromem, udělá si lahodný punč a pak jen šustí papír a září oči, zatímco jeden jako druhý se radují z dárky obdržených i věnovaných. To je kouzlo, to je ta pravá magie, kterou chci předat svým dětem. Už aby to bylo;)

105 komentáře “Proč moje děti nepoznají Ježíška

  1. Můj Ježíšek byl krtek 🙂
    I když žiju v rodině s křesťanskou tradicí, jsem si jistá, že v tomhle dětem také lhát nebudu. Ještě dnes si vzpomínám, jak mi to bylo líto. A čert k nám taky nebude muset 😉 Ještě dnes si vzpomínám na ten stres víc, než na cokoliv z dětství. Jak píšeš, měl by být klid a pohoda, ne nějaká trápení.

  2. Já jsem měl to štěstí, že máma je věřící a místo, aby nám (mě a bráchovi) řekla, že všechno byla lež a že Ježíšek neexistuje, tak řekla, že dárky nosí rodiče a že Ježíšek nosí takový dárky jako lásku, štěstí a tak, dárky, který jsou mnohem důležitější a cennější než ty fyzický. To bylo pro nás naprsto přijatelný, a myslím, že by bylo mnohem lepší, kdyby něco takovýho říkali i jiný rodiče svejm dětem. Až děti vyrostou, bude na nich, zda tomu budou nadále věřit, nebo ne. Na principu Schrödingerovy kočky bude Ježíšek zároveň skutečný a fiktivní, ne že rodiče děti utvrdí v tom, že Ježíšek je podvod. Ježíšek možná nemusí bejt ňáký dítě (co se umí vrátit z podoby dospělýho 2 tisíciletí starýho archanděla do podoby dítěte), může to bejt prostě něco neurčitýho, neidentifikovatelnýho, ňáká živoucí neviditelná magická mlha nebo tak něco. A můžeme si ho představovat jak chceme. Třeba jako obřího ježečka 🙂
    Každopádně slavit Vánoce po pohansku, to asi dělá málokdo, ovšem důvodem je fakt, že pohanství bylo křesťanstvím naprosto zničeno. Doufám, že neopohanství stejně jako oslava vánoc na pohanskej způsob nezůstane jen u jedný statečný rebelky.
    Vánoce jsou svátky klidu a pohody, pod záštitou mírumilovného náboženství, které hlásá boží lásku a odpuštění. Zborcená srdce dětí, Vánoce páchnoucí po komercialismu, podpora čínskejch otroků, co vyrábí šmejdský dárky ve vysokym počtu, a v souvislosti s křesťanstvím bych zmínil procesy s čarodějnicemi a kacíři, křížový výpravy, samozvaný misionáře s těžkými kvéry, vyvražďování domorodých kultur, potlačování jinejch vyznání, zavrhování zcela přirozených věcí, bojkot vědy a další svinstvo. Původní myšlenka křesťanství byla zavržena již v jeho počátcích, když křesťanství začalo expandovat. Ne že bych s jeho podstatou vysloveně souhlasil. "Ty do mě kamenem, já do tebe chlebem" "Když ti dá někdo facku, nastav i druhou tvář" "Miluj své nepřátele" Naopak, já tvrdím, že ty do mě kamenem, já do tebe fireballem, případně bleskem, balvanem, stromem a podobně. A rozhodně není nic špatnýho krejt se proti ráně pěstí katanou nebo vít facku štítem, je to sebeobrana a je to on, kdo se opovážil tě napadnout. A milujte své neřátele, křesťani nebudou mého názoru, ale já to považuju za zvrácenost. I původní myšlenky křesťanství jsou špatně, vedou k bezbrannosti a odebírají některé krásné věci, které jsou zcela přirozené. Na druhou stranu ale některé jeho myšlenky jsou rozhodně správné. Tak či onak, dřív jsem se považoval za křesťana, nyní však jsem mnohem kritičtější a řek bych, že mám v podstatě své vlastní vyznání, svůj vlastní názor, a jsem si z velké části nejistý.

  3. U obou dvou dětí děláme od mala to samé. Bohužel, náš tříleťák, zřejmě zmanipulován školkou a povídačkami o Ježíškovi v Kouzelné školce a v televizi, mi minulý týden začal srdceryvně plakat, proč k ostatním chodí a k nám ne a že chce dárek od Ježíška. A hned mu namaloval obrázek a šup za okno…

  4. Dovolím si nesouhlasit. Za prvé si myslím, že když jste ateisticko-pohansko-budhistická rodina, není vůbec důvod, abyste slavili zrovna Ježíška. Samozřejmě, že slavit si můžete co chcete, ale ta dvě tvrzení, která jsi ve článku napsala, si prostě protiřečí.
    Za druhé si myslím, že ani čert, ani zklamání z toho, že Ježíšek není, nemusí být takové trauma, aby děti přišly o ty krásné zážitky, chvíle strachu, napětí, zpívání před Mikulášem a utíkání před čertem. Podle mě to patří k tomu útlému dětskému věku. Ovšem je to jen můj názor – moje děti určitě na Ježíška věřit budou.

  5. Taky jsem vyrostla v představě, že ježíšek je vlastně zkomolenina ježečka, za což jsem nyní, kdy už několik let slavím místo vánoc Kračún, neskutečně ráda 🙂
    S dětma to bude složitější, ale budou holt vychováváni v rodnověrské rodině, kde křesťanská představa vánoc nemůže  existovat.

  6. To je vážně skvělý článek. Ale vzhledem k amerikanizaci společnosti nebude malá Vavrouchová vyvracet existenci Ježíška, nýbrž Santy, jak to tak vypadá.. >.> A právě proto já zvolím nějakou střední cestu k uchování české tradice(ale odpoutané od křesťanských keců.)

  7. Na křesťanství se už nějakou dobu dívám dost po svém, ale ta atmosféra křesťanských Vánoc s koledami ve mně zůstala a líbí se mi dodneška. Minulý rok jsem si dokonce s kamarádkou zašla na půlnoční a byla jsem nadšená. Obzvlášť letos se na ně opravdu těším, baví mě ty koledy, co se tu o víkendu linou z magnetofonu (ovšem skutečně nevím, či to není spíš tím, že máme takové zajímavé verze od kdejakých cimbálovek a mezi nimi jsou třeba mollové úpravy a ona taková mollová koleda má k veselí dost daleko. 😀 )

    Každopádně tvé rozhodnutí je dost zajímavé, ale jak už napsali někteří nade mnou, na jednu stranu je to škoda, o co ty děti přijdou, na druhou stranu, jak píšeš ty, je to další oblbování dětských hlav.

  8. Krásně a výstižně napsané 🙂 Delší dobu jsem se rozhodovala, jestli mám taky dětem lhát, nebo jim říct pravdu ale teď jsem se rozhodla 🙂 Děkuju! Mně o tom, že dárky dává máma a táta řekla babička, jelikož si myslela, že už to vím (bylo mi asi 7 let) ale já to naštěstí brala dobře, dokonce se tomu i smála a hned jak si pro mě rodiče přišli, tak jsem vyvalila: "Mami!! Tati!! ježíšek není!! HAHA!" a oni byli dost v šoku … 😀
    Ale souhlasím s tím, že Vánoce by měly být jak se říká "v klidu a míru" ale místo toho, se každý honí za dárky..

  9. Já jsem ve čtyřech letech mamce oznámila, že Ježíšek je prostě blbost, protože by to nemohl všechno stihnout a unést a ona mi to potvrdila. A byla jsem pak na sebe hrozně hrdá, že jsem na to narozdíl od všech vrstevníků přišla a bavilo mě taky rozdávat dárky, a ten první si pořád pamatuju.

    No je to otázka.

  10. Jé, já jsem si taky Ježíška představovala jako ježka. Doteď jsem si připadala divně. 😀 Naprosto s tebou souhlasím.. Já jsem si snad téměř nikdy nemyslela, že existuje – měla jsem starší kamarádku, která mi to řekla. Ale můj bratr (5 let) tomu oddaně věří a myslím si, že rodiče toho dost využívají "Když budeš zlobit, Ježíšek ti nic nepřinese" a podobně. To samé s Mikulášem a čertem už od konce listopadu se třese, aby ho čert náhodou neodnesl. A opravdu mi přijde mnohem lepší mít Vánoce bez Ježíška a strávené s láskou, než Vánoce naší rodiny. Díky tomu já Vánoce nesnáším – je to pro mne snad to nejhorší období v roce – nastává doma ten největší zmatek a hlavně hádky. Jako rodina se scházíme, ale tak maximálně k tomu, aby se všichni dohromady pohádali. Už dávno jsem si předsevzala, že až za těch nějakých 10-15 let budu mít svou rodinu, Vánoce budeme mít mnohem pohodovější. A ta tvoje představa se mi strašně líbí. 🙂

  11. Vtipný, taky jsem ježíška viděla jistou dobu, jako ježka, co nosí balíčky na zádch, ze stejného důvodu, nechtělo se mi prostě věřit habaďůře s miminem, ježek už mi přišel reálnější…ale jinak mám stejná názor, taky nevidím důvod, proč blbnout dětem hlavu, abych jim to potom stejně musela zničit pravdou nebo na ni přijdou jinde a bude to jen horší. Taky hodlám dát dětem hned z kraje na vědomí, že dárky má od rodiny a nejen proto, že u nás se to točí v podobném duchu, křesťansky ani pohansky to pro mě nemá význam, nejvíc se přikláním právě k buddhismu…

  12. Mám stejná názor jako ty a rozhodně bych neunesla takhle nechutně svýmu dítěti lhát, když vím, jak jsem z toho byla rozhozená a nakrknutá já. A taky se mi hnusí extrém u známých….taťka věřil na ježíška do 12 let a tak syn musel taky. Když přišel někdy v 10 domů domlácenej jak pes s tím, že se domlátil s klukama, protože tvrdili, že je ježíšek není a rodiče mu i poté s klidem řekli, že ježíšek je, tak to fakt ne. Radši ať moje dítě dostane po "puse" za pravdu, než za lež….(hnusně řečeno)

  13. Na tohle téma jsem jako malá měla otázek 😀 Ptala jsem se proč ho nevidím, a rodiče mi řekli že se dětí bojí, to mi nedávalo smysl, však on je taky dítě, ne? Na zlatý prasátko jsem nenaletěla 😀 to mi připadalo ještě víc divnější než Ježíšek. Když mi řekli, že není, nijak mě to neranilo, jen jsem zbystřila a potvrdila si své doměnky. Jak je ten život hodně zajímavý, si říkám 🙂

  14. Já ti nevím, na Ježíška jsem věřila poctivě a žádné trauma z jeho neexistence na sobě nepozoruji. Podle mě hodně záleží na tom, jak tuhle pravdu rodiče dítěti podají. Mě třeba naši v první třídě řekli, že Ježíšek už k nám letos nepřijde, protože nosí dárky jenom malým dětem a já už jsem velká. A tak mi to přijde naprosto v pořádku.
    Nikdy bych nechtěla, aby moje dítě přišlo o všechny ty tajemné záhady okolo dárků, zvonění a tak.
    A popravdě mě dost překvapuje, kolik lidí tu má opačný názor. 🙂

  15. Lúměňátko :DDDD
    To znie tak roztomilo.
    Ale súhlasím s tebou. Ak by som nedajbože mala mať niekedy v budúcnosti dieťa, tiež ho nebudem kŕmiť takýmito historkami. Sama nejako vianoce neriešim, o nejakých tradiciách sa nedá ani hovoriť.
    Ale popravde netuším, kedy som ja vlastne prestala veriť v Ježiška…a ako vlastne…asi to bude tým, že ja som vždy prehrabávala veci v byte a aj darčeky som rýchlo našla, ktovie 😀

  16. No, jestli z toho máš trauma, tak to ti to museli podat mimořádně tvrdě 😀 já myslím, že na tom podání hodně záleží. Já mám třeba nádherné vzpomínky na tajemno, zvonek a magický večer, na který jsem se hrozně těšila celý rok, věřila jsem hodně dlouho. Potom, jak je dítě větší, myslím, že to přirozeně pochopí – nezažila jsem že by mi to rodiče natvrdo řekli a nemám jim nic za zlé :). Beru "Ježíška" jako abstraktní věc, metaforu pro lásku, kouzlo a magii, která k dětství patří – to dokazuje i to, jak tu lidi píšou o ježcích atd. – dětská mysl tvoří svobodně svoji verzi a až postupem času, jak dospívá, si ji upraví. Nemá to nic společného s náboženstvím.
    Taky si myslím, že když dítě věří a dospělí pro něj ten večer chystají, sami se vrací do dětství a celá atmosféra je o to kouzelnější – i moje děti to doufám taky zažijou :).

  17. Ani já svým dětem zřejmě nebudu říkat, že dárečky nosí ježíšek a to ne kvůli tomu, že by mi to vadilo, nýbrž proto, že je chci už od mala učit, že když něco darujeme, měli bychom to dělat s láskou a ne z povinnosti či obavy, co si o mě jinak ostatní pomyslí.

  18. Já jsem prý věřila hodně dlouho, ještě i dlouho na 1.stupni základky 🙂 Už si teda nepamatuju, jak se mi to povedlo. Buď u nás byli šikovní nebo jsem neměla ráda ostatní děti a bylo mi jedno, co říkají 🙂 Myslím si, že Ježíšek k Vánocům patří, i když taky nejsem křesťan, ale kdoví jak budu s dětmi slavit Vánoce. Ale každopádně souhlasím s tím čertem-znám hodně dětí, co z něj mají trauma :-/

  19. Taky jsem si ježíškovským kouzlem prošla, taky jsem se dozvěděla, že je to jinak a taky si traumatizovaná nepřipadám. Fakt záleží, jak to dětem podáte, děti jsou tvárné, vynalézavé, do určitého věku to pro ně má to kouzlo a naopak, v jistém období jim to začne být divné, jak je to možné, jak to stíhá, jak to, že Ježíška nikdy neviděly a tak nějak přirozeně přijmou, že Ježíšek nic. Myslím, že hodně lidí tu ještě přehodnotí tu okázalou rebelii nad tím, že fuj křesťanství, to se rovná zlá církev, tak do háje s křesťanskými atributy Vánoc. 🙂 Nevyrostla jsem v křesťanském duchu, přála jsem si růžové ptákoviny z reklamy, dostávala jsem je, dělaly mi radost, komerce mě ovlivnila a opravdu z tradičního pojetí Vánoc žádnou citovou újmu nemám.

  20. [3]: Děti jsou prostě ovlivnitelný a nikdy na ně výchovně nepůsobí jen rodič. Když mu budete doma tvrdit, že Ježíšek není, ve školce mu řeknou, že Ježíšek je, ostatní děti mu budou říkat, že Ježíšek je (vy byste vlastní dítě nechali, aby cizím dětem vpálilo do ksichtu, že Ježíšek není? a ve třech letech mu vysvětlovat problematiku milosrdný lži aka tváříme se, že Ježíšek je, abychom to ostatním nekazili, no, to nikomu nezávidím). Bude mít v hlavě akorát zmatek. A když ne Ježíška, tak mu podobně ustřihnete fantazii i když si bude hrát na víly a čaroděje a na nevím co s tím, že tohle taky neexistuje? Jestli se někdo cítí traumatizován tím, že jeho fantazie v určitým bodě narazila, tak to imho není vina chudáka Ježíška. 🙂

  21. Hm, ono to stejně s kresťanským pojetím tak moc nesouvisí. Je to spíš tak, že Ježíš sám je tím darem lidstvu.
    V době, kdy jsem jako dítě věřila na Ježíška, jsem ještě nebyla křesťanka tyhle dvě věci jsem si taky nespojovala, ono je to takové bizarní, že by dárky roznášelo novorozené miminko. Moje představa Ježíška byl (bez větších detailů) větší skřítek s bodlinami kolem hlavy (asi taky ta souvislost s ježkem).

  22. [20]: Oběma dětem jsem vždycky říkala, že dárky se dávají k "Ježíšku", na jeho oslavu a uctění. A to, že si ostatní myslí, že jsou od Ježíška, je jejich věc, ať si to myslí, nicméně jsem vždy děti vedla k tomu, aby těm "ježíškověřícím" neříkaly, že Ježíšek není. Takže o nějakém "vpálení do ksichtu" nemůže být ani řeč :-).

  23. [22]: Já jsem rozvinula tu dětskou teorii, protože mi přijde logické, že to dítě je tvárné, chytlavé a potkává se s dalšími lidmi i dětmi, chodí do školky… A to, co dělá tvoje dítě, že přijde domů s brekem, jak to teda vlastně je, přijde mi, že jiný scénář to ani nabrat nemůže. Lúm si to imho představuje příliš zjednodušeně, když si myslí, že dětem vysvětlí, že Ježíšek není a malá Vavrouchová pak bude děckám na písečku na potkání vykládat, jak se to s Ježíškem má. 🙂

  24. [23]: Ono to tak samozřejmé, že dítě příjde domů s pláčem, není. Třeba ten první, starší, to vzal jako hotovku, nikde nic nevykládal a ničím se ovlivnit nedal, nějaká učitelka ve školce nebo dokonce škole ho nezviklala, stejně jako reklamy ani Kouzelná školka. Měli jsme ty Vánoce v ledasčem jednodušší. Takže to, že ten mladší kvůli tomu začal bulet, bylo pro mně opravdu překvapení a pěkná facka k tomu :D. Zkrátka někdy se to, co si nalajnujeme, trochu zvrtne, třeba to pozná i Lúmenn :).

  25. Jedna má známá také říkala, že nechce svému dítěti lhát. Ale mně to nepřijde jako lež a opravdu záleží na tom, jak se to podá. Ony ty dárky sice kupujeme my, ale ve skutečnosti je nosí Ježíšek. Tak to prostě je :-)) Protože kdyby se 24.12. neslavily jeho narozeniny, tak by žádný stromeček, ani žádné dárky ten den nebyly 🙂 A přestože ta moje stále na Ježíška věří (čerstvých 7 let), od útlého věku dává svým babičkám pod ten samý stromeček mezi ostatní dárky svůj vlastní dárek (kalendář se svými obrázky a fotkami) 🙂 Jednou si to spojí a jednou jí vysvětlíme, jak to ve skutečnosti je. Ale ta podstata zůstane stejná i pro ni. Ona koupí, ale dar to bude nejen od ní. Pokud bude z lásky.

  26. [24]: Když si to vezmu podle sebe, jak mě masírovala reklama, jak jsem chtěla hračky, který jsem viděla, jak jsem samozřejmě toužila mít to, co spolužáci, abych nebyla společenský mimoň. A vyrostl ze mě docela normální člověk. 🙂 A generace přede mnou to měly stejně, každou dětskou společností hýbaly fenomény, kdo je měl, byl král, kdo je neměl, byl outsider. Céčka nebo iPhony, princip je stejný. To neznamená, že moje dítě bude nutně rozmazlený hajzlík, na kterého má vliv komerce a je nutné ho od toho izolovat. Přijde mi to běžný, že dítě chytá tyhle vlivy a v určitým věku na něj začnou působit i víc než sebelepší výchovný snahy rodičů. Pak už se jen modlíte, že tohle se nějak přežene a vy jste do něj přece jen natloukli něco dobrého a vám vyroste doma slušně vychované stvoření. 🙂 Leckdy dostane to, co chce, leckdy ne, i s tím se musí umět smířit a je na rodičích, aby našli míru a člověk si fakt neodnesl žádnou citovou újmu, ale po letech shovívavě nahlíženou historku, jak jsem hrozně chtěl od Ježíška panenku/auto a dostal kousavý svetr. 🙂

  27. A k tomu křesťanství (a to nejsem příslušnice žádné církve): zneužití původně hezkých myšlenek můžeme kolem sebe vidět dnes a denně. Lidi jsou jen lidi. Když se ti lidé, vlastnící nějakou myšlenku, dostanou k moci- začnou ji vnucovat druhým a to dosti nevybíravými způsoby. Všichni musí věřit pěkně v totéž a být pěkně stejní. Tolik asi k čarodějnictví a tak. A k tomu, že křesťanství = slabost (nastavit druhou tvář a tak). No, ono se to tak může zdát. Ale postavit se tváří v tvář zlu, ustát ho a nenechat se jím pohltit (sám jím nasát), to není slabost. To je ta největší síla. A myslím, že to neumí snad nikdo. Dokud nebude dobro dost silné na to, aby ten pohled do tváře zla ustálo, nikdy tu žádné dobro nezavládne. Nemluvě o tom, ono by úplně stačilo, kdyby tu zavládla rovnováha :-))

  28. [28]:Takový věci by se fakt daly klasifikovat jako vydírání. Navíc definice slova hodnej zahrnuje pro každýho něco jinýho. Udělat to v budoucnu jednomu z mejch synovců, tak to bojkotuju; mylýmu něco pěknýho vyrobím a jeho rodiče vytrollím ňákym moc pěkným dárkem 🙂 Tohle tvrzení je ale čistě teoretický; sestřenice, její muž, bratranec ani jeho milenka nejsou svině 😀

  29. Jako dítě jsem si představovala Ježíška jako svítícího skřítka. Už od útlého věku jsem tak nějak tušila, ač mi to nikdy nikdo na rovinu neřekl, že ty dárky jsou od těch, co mě mají rádi. Pro mě ten skřítek nečaroval dárky, ale to vánoční kouzlo, to něco, pro co jsem Vánoce milovala, tu všeobjímající lásku, která svítila jak prskavka. Myslím že by mě o dost ochudilo, kdybych svou dětskou víru neměla.
    Obecně si myslím, že iluze k určitému věku patří. Pomáhají dětem překonávat dětské překážky, iluze tvořené pohádkami tvoří první hodnoty a hranice, představu o tom, co se smí a co už je prostě špatné. A zároveň pomáhají s tvorbou víru v sebe, ve svojí hodnotu. Jisrtě, časem zmizí, ale hodnoty, svědomí, určitá duševní morálka… to už zůstane. A myslím, že pár iluzí dokáže víc, než nesčetná výchovná opatření čí výhrůžky. Je přece jen jiné nedělat něco proto (když to přeženu tak třeba nekrást), že mi to rodiče zakázali a nedělat něco proto, že už od útlého dětství je ve mě uloženo, že je to špatné a špatné věci se nedělají. Ne neměli by se dělat. Nedělají se, jak dětem poví každá pohádka.

  30. Veriť na Ježiška, na tom neni nič zlé, určite by som to nezavrhoval. Aspoň môžete otestovať bystrosť vášho dieťaťa, keď odhalí podvod v 4-5 rokoch je to ok, keď  niekto v 7 rokoch ešte stále tomu verí, to je už asi prúser. Napokon všetci aj tak žijeme v ilúzii, ktorú pre nás vytvorili mocný a neni to pekná ilúzia, tak nekradnime deťom ich rozprávkovú ilúziu…

  31. A já s tebou souhlasím i ne 😀 na druhou stranu se mi líbí ten moment jak jsou děti natěšená na Ježíška a celou tu Vánoční atmosféru, kdy natěšeně čekají u stromečku ale jak jsem byla malinká a dozvěděla se že Ježíšek není pěkně mě to dostalo do kolen, dobrý rok jsem probrečela a Vánoce jsem měla zkažený 😀 Možná je lepší ty děti vést k tomu, že Ježíšek není, aby pak nebyly zklamané a čekali na něco, co není, každopádně článek dobře napsaný, s tím Ježkem jsem si ho spojovala taky 😀

  32. Souhlasím.

    Tvoje představa Ježíška se mi hodně líbí:-).

    Já jsem Ježíška "nesežrala" pořádně nikdy, nepamatuju si, že bych někdy měla trauma z toho, že Ježíšek není…

  33. Tvůj přístup se mi zdá zajímavý, ale Ježíšek mi přijde docela fajn (rozuměj to, že rodiče říkají dětem, že dárky nosí Ježíšek). Protože mi u mě samotné přijde, že od té doby, co nejsem malá, co vím, že dárky nenosí Ježíšek a co je i sama dávám, tak takové to kouzlo Vánoc téměř zmizelo. Už se na vánoce netěším, alespoň ne tak hodně, jako dřív. Dnes už pro mě nejsou Vánoce ani tak o těšení se, překvapení, radosti a pohodě, ale o shánění dárků, občas spěchu, pouhém týdnu volna, stavění stromku, pečení cukroví, nějaké té radosti z dárků i radosti ostatních ze mnou darovaných dárků. A to je asi tak všechno. A ze ztráty "iluze Ježíška" jsem smutná nebyla, už ani nevím, kdy to bylo. Ale přeci jen to mělo něco do sebe, protože od té doby, co jsme já i brácha velcí, už Vánoce nejsou to, co to bývalo… 🙁

  34. Bez víry v ježíška ztrácej Vánoce kus svýho kouzla. Mně nikdy nikdo o tom, že Ježíšek není, říkat nemusel. Nebyla jsem zas až tak blbý dítě, abych si nedala pět a pět dohromady a na nějaký hroucení se z toho, že Ježíšek není, si taky nepamatuju (vážně někdo hysterčil proto, že mu dárky nepřines Ježíšek, ale rodičové? Tomu se mi nechce věřit :D).

    Bylo fajn letět ven, vyhlížet ježíška, psát dopis a ráno koukat, jestli už zmizel z parapetu… No, nevím, každej to má jinak, ale já bych o něco takovýho jako dítě přijít nechtěla…

  35. [19]: mě právě osobně vadí i to, že do svého pohansky-new age-whatever vychovávaného dítka budu cpát křesťanské mýty, přičemž původní Yule a Saturnálie byly o tom, že si dárky lidé dávají navzájem. Nepřijde mi, že bych ho ochudila o kouzlo Vánoc tím, že nebude věřit do svých pěti let na kouzelného nosiče dárků a asi mě trochu znáš a víš, že rozhodně nebudu dětem tvrdit, že neexistují čarodějnice a víly apod. Tady nejde o to, že Ježíšek je "nadpřirozený" a neexistuje a chci za každou cenu říkat dětem pravdu a krást jim sny, spíš, že mi mnohem hodnotnější přijde jim ukázat to kouzlo Vánoc v obdarovávání, než v křesťanských tradicích.

  36. Já jsem si taky představovala Ježíška jako ježka 😀 A všichni na mě koukali jak na mimozemšťana. A já nejsem jediná! 😀
    Že Ježíšek neexistuje jsem se dozvěděla od kamarádky. A nikdy mi nepřišlo špatné na něj věřit. Ale stejně mi mnohem víc vadí Santa. Co tady dělá?! Když děti mají kreslit Ježíška, tak nakreslí toho tlusťocha s červenou čepicí…. Proti tomu je věřit na Ježíška ještě v pohodě

  37. Mě nikdo nikdy neříkal, že ježíšek neexistuje, ve mě se to nějak postupně samo… rozplynulo, stejně, jako s Mikulášem. A rozhodně to pro mě nebyla rána. Ale zase si myslím, že je dobře, když dítě ví, že dárky dávají rodiče, protože také ví, že ty dárky musí koupit, takže si toho tolik nenavymýšlí.

    [42]: Santa je zabiják tradičních českých vánoc (jen taková zajímavost, věděli jste, že původní "Father Christmas" – Britský Otec Vánoc (předchůdce Santy) měl původně zelené oblečení? Do dnešní podoby ho upravila až reklama na Coca-Colu.

  38. No nevím, já si žádný krutý vraždění představ a ježíšků nepamatuju, prostě časem to děcko tak nějak pochopí a smíří se s tím…:D Přijde mi spíš hnusný děckám už odmalička krást to "kouzlo" vánoc a všechno jim materialisticky vštěpovat už od narození… To je za penízky, od maminky a tatínka, s tím stromkem jsme se též jebali sami, žádný kouzla NEEXISTUJOU!:D Trošku moc extrémistický na mě.:D

  39. My jsme zase k poznání o neexistenci Ježíška přišli postupně a tak nějak sami. Nikdy jsme nenašli dárky předem (taky jsme je nehledali. Proč, když je má u sebe Ježíšek?) a rodiče nám nikdy neřekli, že Ježíšek neexistuje.
    Navíc, kouzlo Vánoc spočívá právě taky v Ježíškovi a celé té magii kolem. Když se mte tak rádi, proč si nedáváte dárky pořád, ale jen pod stromeček?

    (Vsuvka: ketrý jsme zdobili my děti a ve všech rodinách široko daleko jej taktéž zdobili všichni. Ježíšek nosí jen a pouze ty dárky)

    A když už nic jiného… dítě je díte. Proboha, udělej cokoli, hlavně když bude věřit v něco, ať to proboha není Santa! Oroduji za ježíška

  40. Já jsem taky žádnej šok nikdy nezažila, protože u nás se vždycky vědělo, kdo ty kouzla dělá. A i když rodiče na oko hrály, že to u stromečku připravený cukrový snědl ježíšek, tak jsem to věděla a hrála taky, že mě to ohromilo (vlastně mě nejvíc ohromilo, jak se tam rodiče dokázali proplížit) a všichni jsme byli spokojení. Takže jsme s bratrem před Vánocema hledali dárky, abysme chytli rodiče při činu, a rodiče je zase co nejlíp schovávali, abychom neměli důkaz. Byla to taková hra kdo s koho 🙂 A podobně to bylo se zoubkovou vílou.

  41. Nemyslím si, že by Ježíšek děti nějak traumatizoval. Nicméně jsi článek napsala moc pěkně a přestože u nás o Vánocích vládne Ježíšek, tak se mi Tvůj způsob trávení Vánoc moc líbí.

  42. Správně. Mně osobně to nikdo nemusel tragicky sdělovat, jelikož jsem to vykoumala sama a byla jsem notně pohoršená nad tím, že já lhát nesmím a ostatní můžou 🙂 Každopádně máš pravdu. Je lepší nezacházet s dítětem jako by bylo mentálně choré a pak mu tu iluzi ještě brutálně servat a udělat z něj, s prominutím, blbečka, že věřil na miliardářské létající mimino.

  43. Více méně si myslím, že takovýhleto přístup není špatný. U nás se na Ježíška hrálo, respektive ještě děláme, že Ježíšek je, ale jaksi se to nebralo na takovou váhu (o darcích na skříni jsem věděla hned, páč na takovém místě, co byly, to bilo přímo do očí XD))
    Když jsem byla malá, tak jsem taky logicky nahlas uvažovala nad tím, jak novorozenec,  co právě přišel na svět (a taky že přicházel na svět rok, co rok, to bylo pro mně taky zvláštní XD) se mohl sbalit, pobrat dárky a hurá z Betléma do světa. Doma reakce na tyto myšlenky byly dosti negativní, prý ať to nekazím bráchovi (brácha s tím, že Ježíšek "není" přišel už poslední rok ve školce a nějaké toky slz se teda nekonaly). Bohužel o tom, že dárky nosí Ježíšek se hovoří pořád. Mamka má pocit, že tím kouzlí nějakou vánoční náladu. Nechápu.
    Jinak jsem si Ježíše na první myšlenku představovala vždy cca třicetiletého lehce snědého muže s židovskými rysy v bílé tunice a s delšími hnědými vlasy obklopený dětmi a v pozadí poušť, proto mi nebylo logické to jezulátko a sníh a stromeček… no, byla jsem hrozná realistka. Teď na zázraky apod. začínám věřit. Ale na Ježíška ne 🙂

  44. Teda, to bych svým dětem asi nedokázala udělat, že bych jim zničila Ježíška. Mně to (že neexistuje) řekla babička docela hodně brzy, už když jsem byla ve školce kolem 5 let a vůbec si to nepamatuju! Žádný šok a Vánoce miluju dodnes. Pro to kouzlo několika Vánoc to prostě stojí. (taky nejsme křesťanská rodina, ale myslím si, že o tom to ani není).

  45. Ale Ježíška jsem si jako malá *1993 představovala jako Santu, protože byl prostě všude. Bylo mi řečeno, že nikdo neví jak vypadá, protože ho ještě nikdy nikdo neviděl, tak jsem spíš plánovala jak to udělat abych ho načapala 🙂

  46. Sdílím tvůj názor, že takhle nakecat vlastním dětem nesmysly o Ježíškovi je prostě blbost. Já jako malá sem z toho teda vyloženě neměla nějakej šok ale proč to riskovat na ostatních žejo. Teda jenom za předpokladu, že bych chtěla mít děti ale i tak mi přijde nesmyslný jim něco nalhávat a pak jim vštěpovat do hlavy: hlavně nělži to je to nejhorší co můžeš udělat.

  47. Já mám šestiletou sestřičku a taky se mi nelíbí, že ji naši obelhávají. Svým dětem bych to neudělala už proto, že jsem sama se lhaním úplně skončila… Nepovažuji za správné, aby rodiče lhali svým dětem – za jakýmkoli účelem.

  48. Tak já si pamatuji, že kouzlo vánoc se v mém životě nemohlo vytratit se zjištěním o absenci Ježíška 🙂 Vždycky záleží na tom, jak to kdo vnímá 🙂
    I když jsem se dozvěděla, že dárky nenosí ježíšek, dál jsem psala dopis pro ježíška, který vždycky začínal tím že bych si přála aby všichni z mé rodiny byli živí a zdraví a šťastní.
    I když nejsem křesťan, tak dětem říkám že dárky nosí ježíšek. I když se dozví že to tak neni a časem jim to jistě dojde, je to hezké 🙂 A nen nad radost, když se jim v očích lesknou plamínky nadšení z toho, že něco dostali. 🙂

  49. Ano, na jednu stranu to zní rozumně. Ale na tu druhou, do dětského světa patří fantazie. Když si představím, že bych prožila dětství bez Ježíška, tak bych svým způsobem byla hrozně chudá. Každé Vánoce by byly ,,stejné" a už bych neměla co objevovat (pravdu).
    Taky si myslím, že dětem to vůbec není třeba sdělovat. Jak se vyvíjí, jejich přirozená chytrost a zvědavost jim sama ukáže cestu. A jednou pochopí, že Ježíšek je někdo, kdo lidi spojuje v rodinném kruhu. Je to láska, porozumění, klid i pokora. Je to radost a dětská duše.

    Co se týče kapra, moje děti budou vědět, že jsme zabili Pepču z vany. Možná to někomu přijde tvrdé, ale když se dětem vysvětlí, že takhle je tomu od pradávna. Že evoluce zařídila, aby člověk jedl maso a tudíž zvířátka, které ale předtím taky něco živého sežralo. (Teď nemluvím o svinstvech a chemikáliích, co do toho dávají.)

    Abych to nějak zakončila, myslím, že hodně závisí na vzájemné důvěře a přístupu k dítěti. Ale pokud chceš aby tvoje děti znaly Ježíška jako mýtus a metaforu od útlého věku, tak ať 🙂

  50. Konečně někdo, kdo vynesl na povrch to, co jsem už dávno chtěla říct.
    Krom toho, že bych osobně úplně vymazala, protože je to jen debilní komerční svátek, jak teda vidíme poslední roky.
    Hlavně jsem si to uvědomila tyhle vánoce. Jelikož jsem byla tenhle rok největší aktér, vše na přípravu a nakupování bylo na mě, proto jsem i dárky dávala já. Jenže co se nestalo. Brácha samozřejmě šel do obýváku ve stejnou dobu, co jsem si hrála na Ježíška. Scény, brek, ''Ježíšek neexistuje, vždyť to tam dávala Verča, já jsem to viděl!'', bylo to hrozný!
    Proto palec nahoru! :3

  51. Mně rodiče ježíška prozradili v osmi letech slovy: ,,Stejně už na něj nevěříš, ale na sestřičku to dál hraj…"
    Věřila jsem. A taky jsem to obrečela, protože ve školní družině jsme se rvali do krve nad otázkou Ježíškovi existence. Já z křesťanské rodiny jsem, takže můj ježíšek byl dospělý ježíšek v bílé kutně. Teď jsem stejně jako ty pohanská buddhistka, a se svými dětmi vyorávat taktéž nehodlám. K čemu to vlastně je, vytvořit tu iluzi, na kterou se tak dobře věří, když existuje jenom proto, aby byla zase odebrána?
    Mimochodem, ironií osudu jsem hrála, že Ježíšek existuje na sestřičku, která na něj v jedenácti letech dávno nevěřila, ale tvrdila, že ano, aby nemusela kupovat dárky :'D

  52. Přece to není lež…Mně to přijde hezký, když se děti těší na to, až přijde Ježíšek (můžou ho vyhlížet), stejně věří, i když nevidí, že by letěl. Já věřila na Ježíška do páté třídy, představovala jsem si ho jako žlutou želvu s velkýma očima. A opravdu jsem neměla trauma, když jsem se dozvěděla, že žádný není. Jasně, zamrzí to, ale myslím, že děti potřebují něco, čemu věřit. A čert s Mikulášem taky není nijak extra velké trauma. Chce to s mírou, ale když se strašení nepřehání, tak je to taky hezký. 🙂 Navíc, vemte si, že nikdo neví, jak vlastně takový Ježíšek vypadá – každé dítě si ho může představit úplně jinak a ty nemyslí na to, že se narodil zrovna Ježíš, že? – i to rozvíjí dětskou fantazii. Takže bych tomu rozhodně neříkala lež a věřit můžu i po tom, co mi řekli, že neexistuje…;-)

  53. Já jsem rozhodně neměla trauma z toho, že dárky nenosí Ježíšek, je sice pravda, že jsem na tu skutečnost přišla brzy, ale i tak se mi líbila představa, že dárky nosí Ježíšek.
    Možná, že to tak některé děti mají, ale my s bráchou jsme nebyli nijak zklamaní z toho, že dárky nenosí Ježíšek. Mně to vždycky přišlo strašně nelogické, zvlášť když je to malé miminko a představovala jsem si, jak lítá po obloze nahouš. 😀
    Líbí se mi tvoje představa ježka. 😀 U toho jsem se vážně musela zasmát.
    My jsme vždy byli vedeni ke křesťanské víře, znám modlitby, ale nemodlím se a ani nechodím do kostela, ale i tak doma dodržujeme jistá křesťanská "pravidla".
    Podle mě není vůbec špatně říct dětem, že dárky přináší Ježíšek a to stejné s Mikulášem a čápy. Proč ne? Já si myslím, že to dětskou fantazii jen rozvine a navíc děti potřebují něčemu věřit a mně se ty nadpřirozené věcičky líbí. 🙂

  54. Naši s námi naštěstí vždycky mluvili upřímně, pravdomluvně :))) A právě toho jsme si moc vážili 🙂 A fantazii nebo kouzlo života nám to nebralo :)))

  55. neříkám, že nemáš pravdu. já ježíška neberu tak špatně. když dneska vím, že není, mrzí mne to a váncoe ztratily to kouzlo. váncoe teď tolik neprožívám. ale jsem ráda, že mi to tenkrát řekli, protože se díky tomu moje vánoce staly více magické. máš pravdu, že je to pak velké zklamání, ale já bych byla mnohem radši, kdybych na něj dál věřila. 🙂

  56. Moje děti rozhodně mít Ježíška budou. A budou-li mít štěstí, budou na něj věřit dlouho a vytratí se to postupně, jako u mě a jako u bráchy (oba jsme věřili zhruba do devíti let bezmezně).
    Chci, aby moje děti měly stejně krásné Vánoce, jako jsem měla (a mám) já.

  57. Tak můj táta říkal že se vždy říkalo že se něco dostalo k Ježíšku.Ale nějaký tupec to zkomolil a vznikla tahle habaďůra.Sice mi je teprve 14 ale už teď jsem rozhodnutá že až někdy budu mít děti tak budou vědět proč se slaví Vánoce a že Ježíšek dárky nenosí .Nevím proč vznikla vůbec ta hloupost že dárky nosí Ježíšek.Bylo fakt nenápadný když každý rok poslala máma mě ségru a tátu k nám do pokoje a potom zazvonila zvonečkem.A pod stromečkem byli nachystaný dárky.

  58. Já si jako Ježíška představovala taky ježečka 🙂 Ježečka na obláčku, který se snese dolů a nám potom rozdá dárečky :)) Když jsem byla menší na Ježíška jsem věřila, postupem času jsem začala přicházet na to kdy ty dárečky skutečně nosí… Stejně se pro mě nic nezměnilo, protože Vánoce jsou o tom že se všichni sejdeme,pochutnáme si na dobrém jídle, rozdáme si dárečky a nikdo se nebude hádat :))

  59. Já se jako tříletý svišť zeptala mámy: "Maminko, prosimtě, řekni mi pravdu. Vždyť to neni možný, aby Ježíšek stihnul nosit tolik dárků tolika dětem za tak krátkou chvíli…" No, takže jsem v podstatě prožila většinu svých Vánoc bez Ježíška a bylo to (musím ve svých 20-ti letech říct) mnohem lepší a mnohem víc jsem si to užila, než čekat na nějakýho Ježíška. A Santa není americkej vejmysl, jak tu mnozí tvrdí, ale anglickej. Navíc ve většině evropskejch zemí mají nějakýho dědulu, co nosí dárky komínem. Jen my, Slováci a možná ještě někdo (pokud nemají zrovna vánoční kozu) máme Ježíška.

  60. Líbí se mi že si zmínila že tě asi rodiče budou nenávidět, protože někdo bude říkat že Ježíšek existuje a někdo zase naopak ne a to se pak budou všechny děti dohadovat, ale uděláš dobře že jim řekneš pravdu narovinu…já bych ale zůstala asi u té původní tradice, dětem říkat že Ježíšek existuje, je dobré v něco věřit, ale problém nastane jak se to pak dovědí jestli od dalších dětí nebo třeba od svých učitelek a doma tě pak budou nenávidět…je to super nápad jak děti neoklamat a hned myslet na to že jim říct že dárky kupují rodiče a prostě všichni lidé a ne nadpřirozená bytost…každej ať si to udělá po svém, včera jsem viděla jeden film a tam bylo řečeno že každé dítě i člověk by měl v něco "nadpřirozeného" věřit, je moc dobré v něco věřit 🙂 a já s tím souhlasím 🙂

  61. No co, moji rodiče byli vynalézaví… Mikuláš chodíval k dětem jen do 8 let, a pak nechává dárky na balkoně, když k mé kamarádce přišel Mikuláš i v jejích 9 letech, rodiče mi řekli, že je to proto, že ona je zlobivá a já ne :D. Stejné to bylo s Ježíškem, říkali, že Ježíšek toho má moc a tak ty dárky už rodičům nechává předčasně, ať toho na štědrý den tolik nemá… 🙂 přeci jen, tolik dětí oběhat za jediný večer (a to na to nemá celou noc jako Santa Claus)… že není Mikuláš a Ježíšek jsem si potom uvědomila později… nicméně nelituji toho, je to lepší než mít zapšklé rodiče, kteří dětem nedopřejí trochu fantazie… Když jsem byla malá dlouho jsem věřila na zlatou rybku a kouzelného dědečka a přemýšlela jsem, jaký dárek bych si přála… nenáviděla bych svou matku, kdyby mi řekla, že nic takového neexistuje

  62. No co, moji rodiče byli vynalézaví… Mikuláš chodíval k dětem jen do 8 let, a pak nechává dárky na balkoně, když k mé kamarádce přišel Mikuláš i v jejích 9 letech, rodiče mi řekli, že je to proto, že ona je zlobivá a já ne :D. Stejné to bylo s Ježíškem, říkali, že Ježíšek toho má moc a tak ty dárky už rodičům nechává předčasně, ať toho na štědrý den tolik nemá… 🙂 přeci jen, tolik dětí oběhat za jediný večer (a to na to nemá celou noc jako Santa Claus)… že není Mikuláš a Ježíšek jsem si potom uvědomila později… nicméně nelituji toho, je to lepší než mít zapšklé rodiče, kteří dětem nedopřejí trochu fantazie… Když jsem byla malá dlouho jsem věřila na zlatou rybku a kouzelného dědečka a přemýšlela jsem, jaký dárek bych si přála… nenáviděla bych svou matku, kdyby mi řekla, že nic takového neexistuje

  63. Já třeba na tu dobu, kdy jsem věřila na Ježíška vzpomínám ráda 🙂 Určitě z toho nemám žádné trauma nebo tak, myslím, že Ježíšek k dětství patří, to tajemno a všechno kolem 🙂 Já si třeba Ježíška představovala jako vysokého hubeného muže s dlouhými vlasy..

  64. Milá Lúmen, samozřejmě že můžeš zrušit kouzlo Ježíška a ušetřit dětem pozdější zklamání z prozření. Ovšem okradeš je o pár let kouzla a víry, že existuje něco magického, něco, nebo někdo, kdo vidí do našich duší a přináší nám nejen dárky, ale i naději.
    To je jen můj názor.
    A jinak, taky prosím vyházej všechny dětské knihy a pohádky. Rozhodně dětem nečti pohádky! Protože ve skutečném životě to pohádkově nekončí a dětem bys jen zbytečně pletla hlavu vírou, že poctivost dojde svého cíle a ten zlý že je potrestán.
    Víš, jaké mají potom trauma, když zjistí, že v životě je to jinak?
    Měla bys jim sehnat hnedle pravdivou a hodnotnou literaturu o tom, jak to v životě chodí. Tvé děti to jistě ocení.

  65. [41]:P.S. Lúmen, vždycky budeš do svého dítěte cpát nějakou představu mýtů nebo své vlastní ideály. Jen nahradíš jednu myšlenku jinou…Netvrď, že ne, každý rodič něco předává svým dětem.

  66. Tož nevím, já každý rok píšu Ježíškovi a žádné trauma z toho nemám 🙂 Stále začínám větou "Můj milý Ježíšku, jelikož jsem byla celý rok hodná, tak bych si přála…"
    S dcerkou jsme poprvé pekly Slunowratky, na okno si vylepuji Černé slunce, Aegishjalmur, ale i stromeček s malým miminkem, které může být chápáno stejně jako Ježíšek a nebo jako Sluneční bůh. Swastiku jsem bohužel nestačila vystřihnout…Záleží jak leží a jaký si to uděláš, takový to máš 🙂

  67. Tak jelikož české tradice hodně uznávám, Ježíška uznávám také. To je ovšem jen můj názor, samosebou.
    Mně totiž nikdy naši do očí neřekli, že Ježíšek není, protože jsem jako malá o všem moc přemýšlela (a to mi zůstalo doteď). Navíc jednou z mých největších chyb je to, že mám uši všude, a tak se mi často stane, že slyším, co bych neměla :/
    Vlastně z naší rodiny Ježíšek vyprchal v rozmezí od mých šesti, do osmi let, kdy se narodil brácha, takže teď už je to pět let zase všechno na novo.
    Každopádně lepší Ježíšek, než Santa -.-

  68. Já si teda myslím, že by asi žádný rodič neřekl dítěti ,,musíme si promluvit'' a všechno mu to vyklopil. Já jsem na to přišla sama a když jsem říkala rodičům, že už to vím, tak zapírali 🙂

  69. To u nás to bylo s tím pláčem tak trochu naopak. To jsem jednou takhle večer přemýšlel nad tím vším co jsem slyšel a neslyšel a tak…..a padla taková tichá otázka "Mami, že Ježíšek neni?". A v tu chvíli byla tím, kdo plakal, mamka. A začala vysvětlovat a všechno…..a já se jí pak ptal, proč vlastně brečí, vždyť je to jedno. Z ní pak vypadlo něco ve stylu "Víš, jak je prostě hezký, když na to to dítě věří?" No, mě to tedy přišlo lepší tak, jak to je, protože prostě vědět komu poděkovat, případně možnost si dárky vážně vybrat sám a mít tak jistotu, že to pod stromkem nebude jeden velký paskvil, protože věci co tam najdu na 100% nikdy nebudu používat/se mi nikdy nebudou líbit, jako tomu bylo párkrát předtím…..mám na to podobný názor, a stres je to určitě na obou stranách, jelikož rodiče se snaží a snaží pravdu před vámi ututlat.
    Je pěkný si říkat "Děkujeme, Ježíšku!", ale to lze i v případě, kdy si dáváme dárky navzájem, a pak to proneseme tak pěkně symbolicky. 🙂

  70. to je hezké, asi na tom něco pravdy je, nevím jak to budu říkat svým dětem, ale možná prostě taky Ježíšek nebude
    já v něj věřila- představovala jsem že je to chlupaté mimino, ani nevím proč 😀 a nějak jsem na to, že není, přišla sama- vždycky to maminčino nenápadné odejití na záchod a pak jééééééé překvápko přišel Ježíšek 😀 nojo možná by se to dětem nemělo říkat a nebo možná jo a ať si pak přijdou sami na to jak to je, já žádné trauma nemám, ale možná by mě nic neubylo kdybych v Ježíška nevěřila

  71. Jáj, jsem rád, že nejsem jediný kdo si Ježíška představoval jako ježečka! 😀 I když mi babička vyprávěla o Ježíškovi v Betlémě, tak jsem si představoval, že v jesličkách ležel malý ježek a ani mě nenapadlo se pozastavit nad tou nelogičností. Ach, sladká dětská nevědomost. 🙂

    Co se týče tvého názoru na Vánoce a Ježíška, tak s ním víceméně souhlasím. Jestli někdy budu mít děti, tak dárky nebudou dostávat od nějakého magického nesmrtelného mimča, ale od mamky a taťky, kteří jim ty dárky budou dávat s láskou. Když se nad tím tak zamyslím, tak mi přijde zvláštní, že se zatím žádné dítě nepozastavilo nad tím proč jim Ježíšek ty dárky nosí. Automatická odpověď rodičů je ta, že ty dárky dostali (nebo nedostaly) za to, že byly hodné, což dětem jako vysvětlení asi stačí no.

    Co se týče mě, tak ani pořádně nevím, kdy jsem přestal věřit, že ty dárky pod stromečkem jsou od Ježíška, prostě to tak nějak přišlo samo a potom se mnou mamka mluvila takovým způsobem, že už je mi jasný, že dárky mi nosí oni, takže se mě začala ptát co bych s k Vánocům přál a když jsem si vymyslel nějaký drahý dárek, tak argumentem vždycky bylo, že nejsou peníze. No jo, tvrdý dopad reality. A musím se přiznat, že mi chybí to napětí, když jsme seděli u štědrovečerního stolu celá rodina a já se těšil, až konečně zazvoní zvoneček a já si konečně budu moct rozbalit dárky. :')

  72. jéééé :))))) to není možnýý, právě jsem zjistila, že jsem teky nebyla sama, kdo si představoval ježíška jako velkého jěžka velikosti dospělého chlapa, který lítá a nosí dětem dárky. 😀
    ale zase jsem ráda, že jsem aspoň chvíli měla ten svůj imaginární svět a věřila. myslím, že u malých dětí je to potřeba, mít víru, v něco, cokoliv.věřit, že všechno dobře skončí. protože jak dospíváme, zjišťujeme, jak je svět krutý a že "bez práce opravdu nejsou koláče". nechme proto děti snít…

  73. Také jsi dovoluji nesouhlasit. Pro mě byly Vánoce s Ježíškem strašně krásné. I když chápu, že záleží na tom, jak se dítě pravdu o Ježíškovi dozví. U mě to byl jakýsi přirozený proces. Rozhodně nešlo o nějaký jeden moment, kdy by se mi zhroutil celý pohádkový svět Ježíška. Rodičům jsem "lež o Ježíškovi" nikdy neměla za zlé, ale to asi hodně záleží na způsobu, jakým se to dítě dozví.

  74. Já jsem rodiče za tuhle lež obrovskou část mého dětství nesnášela, stejně tak jako Vánoce sami o sobě. Dnes už samozřejmě vím, že to nemysleli zle, ale tehdy jsem si připadala neuvěřitelně podraženě, jako kdyby se celá rodina bavila na můj účet a udělali ze mě ukázkového blbečka, který sežere cokoli, co se mu podstrčí. No a když jsem se nedávno svěřila s tím, jak jsem si , co by malí prcek, připadala, a že já tohle svým dětem neudělám, akorát jsem dostala  přednášku ve stylu "ale přeci by jsi neukradla svým dětem radost, to nesmíš". Tudíž jsem nesmírně ráda, že nejsem jediný blázen a je tu i pár dalších lidí, kteří považují sprosté lhaní dětem za hloupost.

  75. Máš pravdu. Já sama jsem o tom před pár dny přemýšlela. Je to nesmysl, lhát dětem od tak útlého věku. Proč? Když jsem se dozvěděla skutečnou 'pravdu' cítila jsem se hrozně. Dodnes si to pamatuji. Podvedená a šokovaná, kvůli čemu mi rodiče lhali a dělali ze mě vola.
    Jsem ráda, že o tom někdo uvažuje stejně jako já. Je krásné věřit, ale hořké poznat pravdu. A děti si takových hořkých zklamání užijí v životě dost, tak proč jim přidávat další?

  76. Nechci nikomu vyvracet jeho názor na Vánoce a na Ježíška. To je každého věc, co vyznává a co se mu líbí.
    Křesťanské Vánoce byly prvotně oslavou zrození Ježíše Krista. Lze samozřejmě diskutovat o tom, jestli byl Ježíš skutečnou postavou, nebo vymyšlenou. Stejně tak lze ovšem diskutovat i o Siddhárthu Gautamovi, Zarathuštrovi, Mojžíšovi či Mohamedovi, jestli byli skuteční nebo vymyšlení.
    Píšeš, že Vánoce jsou u vás o lásce, o rozdávání (se), o chvílích strávených v kruhu rodinném. Ale právě takové by měly být křesťanské Vánoce a v minulosti takové i bývaly. V dnešní materialisticky zdeformované konzumní společnosti se však bohužel z Vánoc stal především byznys. Za to však nemůže ani Ježíš, ani zakladatelé křestanství, ani ti lidé, kteří slaví Vánoce v jejich původním smyslu.
    Nicméně já na své dětské Vánoce rád vzpomínám a rozhodně nemám žádné trauma z pozdějšího odhalení pravdy o Ježíškovi.

  77. Nemyslím si, že bych "lží" o Ježíškovi byla nějak traumatizovaná 😀 Ježíšek a kouzelně se objevující dárečky jsou prostě specifická idylka dětství. A teď v dospělosti jsou Vánoce pořád magické a kouzelné akorát trochu jiným způsobem. Tím samozřejmě nijak nezatracuju tvou výchovnou budoucnost, ten tvůj záměr se mi taky líbí. 🙂 Podle mého je prostě nejdůležitější vytvořit nebo se spíš nechat strhnout onou kouzelnou mocí Vánoc a je jedno, jestli u toho bude Ježíšek nebo ne…

  78. Já na Ježíškovi byla asi jen 4-5 let. (do předposledního roku ve školce)Nevím však, proč jsem před každýma Vánocema prolézala byt a hledala dárky, když mi bylo řečeno, že je nosí Ježíšek.?! 😀 To je mi záhadou ale definitivně jsem na něj přestala věřit, jakmile jsem z pod postele mojí matky vytáhla krabici se skákacím balónem, načež mi pak ani ne za  dvě hodiny ležel pod stromkem..:D

  79. [88]: jop, úplně souhlasím 🙂
    Ježíšek byl kouzelnej, nikdy sem si ho nepředstavovala jako mimino.

    Určitou část života pro mě byl mystérií pak mi rodiče řekli, že Ježíškovi musí někdo pomáhat, a teď je celá moje rodina jeden velký Ježíšek a já je všechny miluju a Vánoce pro mě navždycky budou kouzelný:)
    Děti by měly v něco málo věřit, něco nadpřirozenýho a kouzelnýho… Co bych teď dala za ty pocity rozklepaných nohou abušícího srdce malé holčičky sedící u okna, vyhlížející a považující každý malý záchvěv větru za pohyb Ježíška:) Všechny ty dopisy, co jsem mu napsala, to mlíko a sušenky, který jsem mu na balkón servírovala, kdyby měl hlad.. Vážím si rodičů, že mi udělali tak kouzelný dětství 🙂 Nikdy jsem žádný dárky nehledala, protože jsem tak moc věřila 🙂 Vydrželo mi to do 11, ale i přes trošku nostalgie jsem byla šťastná, že mě má moje rodina tak ráda, že na mě někdo myslí 🙂

    A jak povídáš o tvých budoucích ratolestech 😀 Takových dětí bylo, co mě přesvědčovalo o tom, že Ježíšek není. Nikdy jsem žádnýmu nevěřila 😀
    Haha, ale dobrej článek, fajn teorie :))

  80. Moje děti určitě Ježíška poznají, ale já jim neřeknu, že není.. až už mi opravdu řeknou, že Ježíšek není a už na to budou i dostatečně staré (těch sedm nebo osm let,..), klidně jim sama vysvětlím co a jak a ne aby z toho byly vylekané 🙂

    Mě o tom, že Ježíše není řekla babička a pamatuji si, že jsem na ni tehdy byla naštvaná, ale už to vymizelo. Je to jedna z nejhezčích ČESKÝCH tradic pro děti a já se postarám o to, aby nevymizela 🙂 vlastně si ani neumím představit, že bych jim prostě řekla, že dárky nosí máma s tátou. To mívají děti na své narozeniny a svátky, tak proč ne alespoň na ty Vánoce něco výjimečného? 🙂

    Děti potřebují v dětství něčemu věřit, protože v dospělosti se dá věřit máločemu a i kdyby se mnou kvůli tomu týden nemluvily, o tu radost, že dostaly dáreček od Ježíška je nepřipravím a věřím, že je kvůli tomu žádné trauma nečeká a že mi to jistě za pár let – až budou starší – prominou 🙂 a řeknou si, že měly tak krásné dětství, že teď ničemu nemůžou věřit, ale alespoň v tom dětstvím něčemu věřily 🙂

    Nejsem věřící co se náboženství týká, ale jsem zastáncem toho, aby lidi alespoň něčemu věřily a to ať už sobě nebo čemukoli jinému 🙂

  81. [90]: Přesně moje slova – děti by něčemu měly věřit a já jsem taky ráda za to, že jsem jako malá na toho Ježíška věřila a i když mě mrzelo, že mi tehdy babička řekla, že není, svým dětem to kouzlo čekání na Ježíška neseberu 🙂

  82. Souhlasím. V době, kdy mi rodiče říkávali, ať nejím, že neuvidím zlaté prasátko a že bych neměla zlobit nebo nedostanu dárky, už jsou dávno pryč. Ale ta doba byla krásná. Když jsem však mamku slyšela, jak schovaná na záchodě usilovně zvoní zvonečkem a taťka honem na poslední chvíli vráží do obýváků a hází dárky pod stromeček, mé iluze přešly. Zprvu jsem byla zklamaná, ale z dobré výchovy rodičů jsem věděla, že nezáleží kdo dárky nosí, hlavní je, že jsme všichni zdraví, spokojení a máme se rádi 🙂

  83. Zajímavý názor 🙂
    Já svým dětem rozhodně budu "Ježíškovat". Už jenom proto, že si pamatuju, jak moc jsem toho Ježíška zbožňovala.
    Ani vlastně nevím, kdy jsem na něj přestala věřit, možná třetí třída…?
    Napřed jsem samozřejmě myslela, že všechny dárky nosí Ježíšek. Později, když jsem se divila, proč rodiče nepíšou Ježíškovi, mi máma řekla, že Ježíšek nosí dárky jen dětem a dospělí si je kupují navzájem, aby jim to nebylo líto.
    Vždycky mě udivovalo, jak je možné, že během té chvíle, co jsme venku mávali prskavkami, aby k nám trefil, někdo (doteď nemám tušení kdo vlastně) přinesl všechny dárky pod stromeček.
    Ale co mi doteď nedochází je, jak jedny Vánoce kdy mi bylo tak pět let, rodiče udělali letícího "ježíška" co svítil jako prskavky a prolétl nám kolem okna ve druhém patře, to opravdu nechápu.
    A dárky jsem začala dávat sama hned, jak jsem začala dostávat kapesné. Prostě jsem chtěla dávat dárky..
    Ale nad tímto názorem asi budu ještě dlouho přemýšlet 😀

  84. Tvým budoucím dětem bych přála pod stromečkem lásku a spokojenost, jen jim asi bude chybět trochu "té pohádky", která
    k vánočním svátkům patří. Ježíšek je kouzlo, které vytvořili lidé právě pro krásnou představu. Někdo ho chtěl později přeměnit na Dědu Mráze nebo Santu. Ale Ježíšek zůstane tradice, i když vyrosteme z dětských střevíčků a pochopíme, že ty krásně zabalené dárečky jsou od našich milých a dávali nám je s láskou. Do té doby, než přijde "pochopení" a z Ježíška se staneme my, kteří se máme rádi, si nechám sobě i svým dětem a vnoučátkům Ježíška. Ničím neškodí a naopak, je to "kouzlo vánoc".
    Pěkné novoroční dny a třeba i to "Lúmeňátko".

  85. Krásný a pravdivý článek. Je to bohužel tak a není to tak jen s Ježíškem, ale každý jsme si to kouzlo zažili 🙂 A budeme ho předávat dál. Hold všechno jde dál… Takový je život. 😉

  86. Nevím jak Ježíška, ale čerta a Mikuláše moje děti rozhodně nepoznají. Pamatuju si, jak brácha vyváděl, když přišli. A já zas nesnášela, když jsem jim řekla básničku a oni měli plno keců, že byla moc krátká nebo nebyla o Mikulášovi a chtěli slyšet další a rodiče se nejspíš skvěle bavili, ale mě jako prcka to děsilo půl roku dopředu.

  87. Rád vzpomínám na dobu, kdy jsem věřil v Ježíška a nijak mě nerozesmutnilo, že neexistuje. Mně jako tátovi by udělalo radost číst, co ten můj malý capart napsal. I to dítě by mělo na co vzpomínat, protože jeho výtvory bych schoval. Podle mě není správné brát dětem iluze. Zkuste si přečíst slohové práce ze základky (první třídy), ty moje to jsou perly a vždy tím někoho pobavím.

  88. Říkejte si, co chcete. Já jako malá měla knížku s ježkem na deskách vzadu a věřila jsem, že tak přesně vypadá Ježíšek. Já osobně si myslím, že v tom to kouzlo je také – jak si to malé Ježíška představí. Ale nic, no. Vím, že mě nemusí vadit, že to tak děláte. Jenom se bojím, že ta malá Vavrouchová bude jedno z vašich dětí.

  89. Asi jsem to neřekla dost jasně: JSEM ÚPLNĚ PROTI TOMUTO TVRZENÍ!!! Copak s úsměvem a potěšením nevzpomínáte na ty krásné časy, kdy jste se Ježíška nemohli dočkat, nebo ho dokonce stopovali?

  90. Souhlasím s tím co jste napsal/a, ale já stejně budu dětem říkat že Ježíšek, čerty a Mikuláš existují, protože si myslím, že to patří do té zábavy pro děti o Vánocích. Samozřejmě, že jsou Vánoce o tom, že by se měla rodina sejít u stolu, ale děti jsou děti a potřebují takovou tu Vánoční radost. Děti mají rádi záhady a rádi je taky luští, takže hledají dárky, Ježíška a pak když dojde na dárky pod stromečkem tak jsou děti úplně šťastné a kdyby jste jim řekli že dárky jsou vždy od rodičů, babiček a dědečků tak by si toho sice vážili, ale nebyla by ta obrovská Vánoční radost, že Ježíšek mi  nadělil tohle tamto a ještě tamto, ale já mám autíčko a berušku, který svítí a to ty nemáš. Sice můžou říct, že děkují, ale přece jen Ježíšek je tradice Vánoc u dětí.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.